Podrobnosti recenze

Květinové děti se kdysi pokusily zvrátit tradiční model párového soužití a vybudovaly komuny, kde vše mělo být společné, nebo aspoň co nejvíc společné. Publicistika (včetně filmové) se k osudu komun občasně vrací: v podstatě v původní podobě nepřežily, skupiny se rozpadly do párů a v komunách zůstali jen ti, kdo nebyli schopni pár vybudovat - obvykle je na ně smutný pohled.

V Eu te amo Renato vidíme vztahy ve trojici dvou kluků a jedné holky. To asi může fungovat, dokud je spojuje jen kamarádství a erotika, nejspíš ale nejdéle do doby, než přijde láska a po ní hnízdicí pudy. To vlastně film zobrazuje, i když láska nespojila holku s klukem, ale kluka s klukem, samozřejmě za cenu trápení holky, na niž kluk do páru nevybyl. Jako komuny, i touha po takovémhle soužití je jen sen, ze kterého se neprobouzí bez kocoviny.

Film je režisérovou prvotinou a je to na něm velmi znát. Naštěstí je to vyváženo pohledem na tři příjemné mladé lidi. Kdyby jen po sobě pořád nelezli a připitoměle se neusmívali i v těch nejnevhodnějších situacích...