Podrobnosti recenze
8.4 10 10
(Upraven: Prosinec 14, 2015)
Celkové hodnocení
9.0
Příběh
8.0
Herecké výkony
10.0
Zvuk
8.0
Zpracování
10.0
"Můžeš důvěřovat někomu, kdo je nevěrný i svému pohlaví?" - s touto logikou pohlížel castrovský režim dlouhá léta na homosexuály na Kubě. Jahody a čokoláda jsou okouzlující tragikomedií, tragikomedií dokonce ve dvojím smyslu: spíš jako komedii film vnímáme v dnešní svobodné Praze, jako tragédii zažívali takové příběhy lidé v tehdejší Havaně.
Hlavní zápletka začíná zábavně: gay hrdina Diego, fotograf a disident, se vsadí, že sbalí negay hrdinu Davida, režimu oddaného studenta. A David naopak dostane svazácký (ne-li hůř) úkol Diega sledovat a donášet na něj. Rozehraje se partie, v níž jeden se snaží dostat druhého. Oba jsou přitom kouzelní: Diego je vypilovanou, přesto však neurážející karikaturou buzny, David přírodní typ s krásnýma očima. Diego Davida opřádá pavučinou téměř profesionálně, David ho ale svou naivitou odzbrojuje, a navíc začíná pomalu chápat, že život není jen to, co mu vtloukají do hlavy na politických školeních. Nakonec v původně přijatých rolích oba selžou úplně. Diego se do Davida zamiluje až k sebezapření, přestane o něj usilovat a přihraje mu (dosud panici) do postele ženskou, a David cítí tak silné přátelství, že Diega kryje a sám se dostává do rizika. Komediálních momentů začíná ubývat a přibývá těch tragických.
Ačkoli homosexualita hraje v příběhu silnou roli, vyznívá film nakonec především jako oslava přátelství. Vedle řady získaných ocenění byl v roce 1995 nominován na Oscara. Překvapí možná, že vůbec mohl na Kubě vzniknout, stalo se tak ale v roce 1993, kdy byl režim pádem sovětského bloku otřesen a pokoušel se ukázat novou, pro svět přijatelnější tvář.
Hlavní zápletka začíná zábavně: gay hrdina Diego, fotograf a disident, se vsadí, že sbalí negay hrdinu Davida, režimu oddaného studenta. A David naopak dostane svazácký (ne-li hůř) úkol Diega sledovat a donášet na něj. Rozehraje se partie, v níž jeden se snaží dostat druhého. Oba jsou přitom kouzelní: Diego je vypilovanou, přesto však neurážející karikaturou buzny, David přírodní typ s krásnýma očima. Diego Davida opřádá pavučinou téměř profesionálně, David ho ale svou naivitou odzbrojuje, a navíc začíná pomalu chápat, že život není jen to, co mu vtloukají do hlavy na politických školeních. Nakonec v původně přijatých rolích oba selžou úplně. Diego se do Davida zamiluje až k sebezapření, přestane o něj usilovat a přihraje mu (dosud panici) do postele ženskou, a David cítí tak silné přátelství, že Diega kryje a sám se dostává do rizika. Komediálních momentů začíná ubývat a přibývá těch tragických.
Ačkoli homosexualita hraje v příběhu silnou roli, vyznívá film nakonec především jako oslava přátelství. Vedle řady získaných ocenění byl v roce 1995 nominován na Oscara. Překvapí možná, že vůbec mohl na Kubě vzniknout, stalo se tak ale v roce 1993, kdy byl režim pádem sovětského bloku otřesen a pokoušel se ukázat novou, pro svět přijatelnější tvář.
