Podrobnosti recenze

Tohle měla být lesbická verze Romea a Julie, ale nebyla. I když by se každá homosexuální romance dala považovat za variaci na Shakespearovu tragédii (nezapomínám, že nešťastní milenci šli i proti společnosti, která neuznávala romantickou lásku a manželství považovala za ryze účelový svazek). Navíc to byl filipínský film, tedy to připomínalo levnou TV produkci a byla tam jistá kulturní překážka v dětinských emocích, melodramatickém a zdlouhavém (2 a čtvrt hodiny) zpracování. Někomu by mohlo vadit i to, že postavy mluvily různými jazyky (vč. angličtiny s těžkým přízvukem). Afektovaný květinář a mužná lesba se filmem naštěstí jen mihli. Pro mě bylo více šokující, jak vedle sebe existoval motiv nejen lesbického, ale i heterosexuálního mimomanželského poměru na jedné straně a křesťanské víry na straně druhé. Přímočaré emoce a cudnost lesbických scén ale zároveň propůjčovaly vztahu dvou žen krásnou čistotu, v dramatických chvílích (bezradnost nad budoucností, smrt otce, smrtelné ohrožení dcery) byl film nečekaně působivý. A klidně přiznám, že hlavně na Rome (Dizonová) byl velmi příjemný pohled i pro mě.