Podrobnosti recenze

Někde na začátku si Clifford dělá z osmnáctiletého Bradyho legraci, když jeho věk odhaduje na třináct. Bezděky je tak vyjádřen základní problém filmu: postavy nejen nežijí v reálném světě, ale jsou od něj i dokonale izolovány. Brady vidí Clifforda poprvé na mořském pobřeží, Clifford si svléká tričko a Brady ve zmatku prchá jak chovanka klášterní školy: Brady nikdy nechodil do školy, neměl tam tělocvik (fotbal, plavání...) a nikdy neviděl kluka bez trička. To jistě. Brady nikdy neviděl žádný běžný film, časopis, nedíval se na televizi... To jistě. Brady se ve sprše svíjí v zápasu s pokušením hříchu onanie, ale odolá. To jistě. Mají to všechno asi být symboly Bradyho nedotčenosti, jenže směšnost každou symboliku zlikviduje. Působivá je naopak symbolika věčné přírody a nekonečného moře, k nimž se oba kluci stále vracejí: co jsou proti tomu všechna lidská trápení...

Podobně, jako filmy The Falls, i Rock Haven nejspíš není primárně určen běžnému publiku, ale věřícím těch křesťanských denominací, které homosexualitu, případně i homosexuály, odmítají. Tyto filmy se snaží mladým homosexuálům, jejich rodičům i kněžím nabídnout cestu, konstrukci, jak homosexualitu přijmout. Nejspíš to i funguje, protože na IMDB jeden divák píše: "Byl bych jen rád, kdyby film vznikl, když jsem byl o něco mladší - byl by změnil můj život. Měl by se promítat v každém chrámu v Americe. Není mravokárný, je to love story se spoustou významů." Bohužel, jak se stává prakticky vždy, když dílo slouží agitaci, umění a uvěřitelnost přitom dostávají na zadek.