Podrobnosti recenze

Přihlížíme krizi manželství německého středostavovského páru, jejímž spouštěčem je pokus o sebevraždu sedmnáctiletého syna Milana. Při pátrání po motivech postupně vyvstávají jak mnohé nedořešené, kompromisem překryté neshody mezi manželi, tak i to, že Milan nikdy nebyl dítětem bez problémů, k čemuž asi přispělo, že soustředění rodičovské péče a lásky na jedináčka mu moc prostoru k utváření samostatné a zodpovědné osobnosti nedalo.

Divák to ví už od počátku ze scény, v níž Milan vyprovokuje společnou onanii s HT kamarádem, při níž se neudrží a políbí ho. Rodiče si ale naplno uvědomí, že Milan je gay, až při jeho CO. Rozšíří se to i v Milanově škole a mezi známými, a řada scén skvěle ukazuje, že otevřenou homofobii už politická korektnost vytlačila na okraj, avšak homofobní smýšlení přetrvává skrytě a mnohokrát se prodere na povrch. I rodiče, kteří Milanův CO zvládli navenek vzorově, mluví jinak před ním, a jinak v situaci, kdy se domnívají, že je neslyší. Jediným humorným prvkem příběhu je scéna, kdy úleva, že Milana nepotkalo nic horšího, než homosexualita, vede ke šťastnému manželskému pomilování, což je ve filmech o CO originální.

V každém případě jde o solidní, ne však mimořádnou německou práci v kategorii TV filmu. U režiséra Schallera to byl první TV film, scénárista Braren je však skutečně zkušený: příběhu lze uvěřit. Scénář nedává hercům moc prostoru k předvedení schopností, pohybuje jimi dějem bez možnosti ukázat vnitřní vývoj postav. Týká se to i představitele hlavní role, jemuž v době natáčení bylo cca 21 let. Filmaři intenzivně využívají jeho hezkou tvář a charisma, avšak hrát ho nechají jen ve dvou-třech polohách, dost toporných. Práce herců i tak k dojmu z filmu hodně přispívá.

Film je dobrým a věrohodným obrazem postavení mladičkého gaye v současné německé/západoevropské společnosti. Zřejmě také zprávou o stavu německé rodiny. Bylo by skvělé, kdybychom se aspoň tak seriózní zprávy dočkali také o poměrech českých.