Podrobnosti recenze

"Hluboce znepokojivé" - to je asi nejvýstižnější charakteristika filmů katalánského režiséra Agustí Villarongy. Jeho tématem jsou nejniternější proudy zla v lidské mysli a v lidské společnosti. Podobné téma má náš prozaik a scénárista Vladimír Körner, avšak jeho příběhy jsou proti Villarongovým rozmarnými silvestrovskými vyprávěnkami.

Zde jsme se mohli zatím seznámit s filmem Skleněná rakev, ještě ne zcela zvládnutým a fakticky perverzním, se skvělým Tmavým chlebem, analýzou společnosti hluboce zasažené proběhlou občanskou válkou, který je asi zatímním Villarongovým vrcholem, a s Mořem, o něco komornějším a mnohem víc stylizovaným oproti filmům předchozím.

Děj Krále Havany se odehrává na Kubě v době, kdy pád Sovětského Svazu a konec podpory, jíž se Kubě odtud dostávalo, uvrhl zemi do ještě větší bídy. Na začátku to vypadá, že starému lvu už asi vypadaly zuby, protože úvod působí jako troškovká řachanda: nedospělý mladíček uteče z nápravného ústavu, a hned při prvním kontaktu se ženou mu excelentní penis vynese přezdívku Král Havany. Bezprostředně na to se seznámí s prostitutkou a s transvestitou, s nimž si užívá sexu i prohlubujících se citových vazeb, a prochází s nimi šedými zónami bizarního města v hlubokém úpadku. Líčit další děj nemá význam, on ani není podstatný. Divák nemusí pochybovat, že zlo opět slavně zvítězí, když udeří právě v okamžiku, kdy se hrdinové mohli domnívat, že vyvázli z největšího ohrožení. Udeří zákeřně, iracionálně, zevnitř, a spokojeně pak tančí na jejich hrobech.

Zuby starému lvu Villarongovi určitě nevypadaly: s léty nabytých zkušeností filmaře a hlubší a hlubší skepsí člověka umí zatnout daleko hlouběji, než kdy dřív.