El baile de los 41 / Dance of the 41 / Párty pro 41 (2020)

Mexický historický snímek Párty pro 41 o ženatém kongresmanovi, který se zamiluje do svého kolegy. Zápletka je samozřejmě ohraná, i když je v tomto případě inspirovaná skutečnou událostí. Ale ten snímek má fantastickou kameru a výpravu, na kterou bylo radost pohledět. O fantastickém kontrastu světla a stínu ani nemluvě. A celé to podtrhuje hudba z Bizetovy Carmen. I když vám samozřejmě musí být jasné, jak to asi skončí, Párty pro 41 je nádherným diváckým zážitkem, který vám nějakou dobu bude rezonovat v paměti.

Boľavý príbeh, tak, ako na povrchu žiť v niečom, čo si vyberiete a vlastne v svojej podstate nechcete. Maska. Spoločenské postavenie, majetok, meno, prestíž, kariéru... Najviac mi ostal v pamäti obrázok jednej z vedľajších postáv, mladého muža v posledných tanečných scénach oblečeného do smotanových šiat s perlovým náhrdelníkom na krku, náušniciach... veľmi mu to pristalo. Preto krešem svoje predstavy, názory, hodnotenia a nechávam sa niesť dejom. Neubránila som sa slzám na konci, keď je niekto pranierovaný za niečo ostatnými, bolesť ľudí a zloba výsmech ostatných sa dajú priam krájať.

Na tomto filmu, tak jiném, z gay historie, si cením téměř všeho, ale nejvíc hereckých výkonů všech tří hlavních představitelů. Především E.Zurita (27) v roli Evaristy byl naprosto přesvědčivý a sekundoval mu i "manželský pár" Ignacio-Amada (A.Herrera 37 - M.Cadena). Nedivím se, že na IMDb nemá film úplně top hodnocení, neboť snímek je to vypovídající a nic neskrývající, a to mnozí diváci, především netolerantní k sexuální menšině, nemusí zcela pobrat. V duchu děkuji a smekám tvůrcům za to, že si vybrali toto téma a dokázali je zpracovat takovým způsobem a nekřivili historický děj smyšlenostmi, aby byl neplytký. Tápání hlavní postavy jsem chápal. Těžko si představit Ignacia jako zcela rázného a uvědomělého gaye 21. století v době, ve které žil, v době "gaytemna".

Dalo by sa povedať typické Netflix "umenie" pre priemer ktorý chce mať pocit že videl čosi sofistikované. Ale stále Netflix = efektné, ľúbivé, ale tak trochu vyprázdnené. Priznávam - v tomto prípade taký "lepší Netflix".

Vizuál je naozaj podmanivý, pozerá sa na to krásne - či už paláce, luxusné salóny vyššej vrstvy, kostýmy, nálady, vôbec práca so svetlom. Diváka okamžite pohltí ilúzia že sleduje "umenie". Príjemne pôsobí aj aranžmá bálov pre 41+1 pozvaných ... aj keď je vidno, že niekedy je súčasná štylizácia pre efekt (napr. scéna s vaňami a sviečkami). Páčilo sa mi, ako post-moderne sa tvorcovia vyhrali s kombináciou mužnosti - brady, chlpaté telá - a ženskosti - drag, make-up. Narúša to kult "hetero-look" a "niekto normálny" pretrvávajúci i v dnešnej gay komunite ... čo je záslužný počin, aj keď prinajmenšom pol storočia starý koncept. :) Jedine čo som rozdýchval ťažko boli "štúrovské" fúzy, účesy a oblečenie ... nie je to práve moja šálka kávy. No zasadiť do toho provokatívny gay príbeh bolo v podstate milé.

Prekvapilo ma, že sa celý film zakladá na skutočnej udalosti - nevedel som, že "41" a "42" boli v Mexiku po tejto afére "tabu čísla", ktoré sa vynechávali z výplatných pásiek, čísiel plukov, čísiel domov, izieb, nikto dokonca neoslavoval 41. narodeniny. :D Samozrejme, tým že sa celý škandál obalil do "neslušnosti", veľa osobných detailov obetí sa nedochovalo - a tým pádom samotný príbehový obsah si môhli tvorcovia ľubovoľne domyslieť.

A práve ten fiktívny príbeh je slabinou tohto ambiciózne dielka. Aféru dvoch chlapov, ktorí si spolu niečo začnú napriek okolnostiam a nepriazni prostredia - sme videli stokrát ... tu len v iných kostýmoch. No nie je tu nič naviac, nič špeciálne, dokonca v takto načrtnutých postavách ťažko to vzájomné zaujatie uveriť. Chýbajú ozajstné silné emócie, nie len také to vlažné pousmievanie a akože-vášnivý sex. Chýba mi príbeh, vývoj vzťahu. Hlavný hrdina Ignacio je naozaj dosť nesympatický, naprieč celým filmom. Tak trochu bezcitný macho ktorý zneužíva svoje privilégium všemocného alfa-samca z prelomu 19. a 20. storočia, berie si čo si zamanie a na druhých neberie veľmi ohľady. Jeho manželky Amady mi aspoň polovicu filmu bolo ľúto, s puškou na strome som jej celkom fandil, až v závere príbehu sa z nej (tak trochu pochopiteľne) stala zúfalá zavilá beštia. No napriek tomu pre mňa bola najlepšie/najživšie zachytenou postavou. Milenec - Evaristo - okrem svojej fyzickej krásy nemá veľa priestoru predstaviť pozadie, emócie či nedajbože vývoj vlastnej postavy. Je tam ako dekoratívny objekt, trofej pre Ignacia.

Topornosť tak nejako z filmu dýcha - a neviem presne popísať nakoľko to bolo "dobovosťou" (zo sterilnej vyumelkovanej štylizácie tej doby - či v obliekaní či vo vyjadrovaní - je mi vždy tak nejako divno) a nakoľko to bolo plocho načrtnutými postavami a veľmi veľmi sporým príbehom.

Samozrejme, za vizuálne opulentné bály (ktoré sa miestami pomaly odkazujú na orgie Shortbus-u) to vidieť určite stojí ... ako veľmi zaujímavá a neznáma lekcia z gay histórie jednoznačne takisto ... a hoci nepotešil, trpký koniec bol nadčasovo ironický voči vzťahu hetero a gay populácie, ich spôsobov života, snov, predstavy šťastia (a ako do nich možno druhých dokopať). Som rád že tento film vznikol, inak by som o 41 asi ani netušil - no trochu aj škoda že to produkoval Netlfix, pre svoje publikum ;)

Pěkně zpracovaný film, dobrý zvuk i kamera. Herecké výkony věrohodné. Doporučuji ke shlédnutí.

Tady jsem nenašel nic, za co by šel bodík dolů. Vše, jak má být. Brazilsko-mexická produkce mile překvapila. Moderní filmařské prostředky zachycují velmi dobré herecké výkony doplňované vkusně padnoucí hudbou. Skvělé.

Vizuálně podmanivý snímek plný zpomalených záběrů, které daly vyniknout detailům a podtrhly příjemně línou atmosféru s minimem rušivých momentů. Zážitek umocnila i zajímavá hra s nasvícením scén. Výsledný dojem ale kazil docela plytký děj a neschopnost se identifikovat s hlavní postavou.

Celkem dobře natočený film. Je to podle skutečných událostí, takže děj je třeba tak brát, ač samozřejmě nevím, jak moc přesně to odpovídá realitě. Ale zásadní problém jsem neshledal. Hodilo by se doplnit na konci pár vět o tom, jak to s Ignaciem bylo dál, protože film zabírá jen velmi krátké období jeho života. Dnes mají někteří pocit, že na ně gay vyskočí z konzervy, "jak se to rozmáhá". Přínos filmu proto vidím především v tom, jak ukazuje, že gayové byli součástí společnosti vždy. Jen se o nich prostě netočily filmy.

Impresionisticky natočený pravdivý příběh vysoce postaveného politika, jemuž manželství s dcerou mexického prezidenta mělo přinést zástěrku pro utajení dvojího života. Výtvarně vytříbený a pomalu vyprávěný osud ze začátku 20. století ukazuje dva světy - hýřivý, vtipný, uvolněný a skrývaný ve světle svící za plentou všednosti, a pak ten oficiální, na oko spořádaný, ale finančně zajištěný, který diktuje pravidla. Hlavní postava sem tam postrádá vnitřní motivaci k rozhodnutí a chování, scénář by zasluhoval detailnější propracování. Každopádně se jedná o vyšší nadprůměr a přináší do LGBT kinematografie odlišný styl sdělení relativně častého tématu maskování gay identity.
K vidění aktuálně na Netflixu s českými titulky.