El Príncipe / The Prince (2019)

Výslovné vsazení děje do časů nástupu marxistického prezidenta Allendeho k moci určitě není náhodné. Můžeme předpokládat, že film má být podobenstvím o tehdejší chilské společnosti. Chilské události byly (i) jedním ze sovětských pokusů o vychýlení rovnováhy bipolárního světa, takže informace o nich máme převážně jen z propagandy jedné či druhé strany. Poselství, které se tímto filmem vysílá do světa, je hodně zašifrované, a o tom, jaké naděje či obavy si s Allendem opravdu spojovaly různé vrstvy tamní společnosti, nevypovídá dostatečně sdělně.

Část gay diváků je euforická z mnoha otevřených scén s mužskou nahotou a HM erotikou, jenže film kladná znaménka homosexualitě převážně nepřikládá. U řady postav (včetně El Potra) je zřetelně podána jako pouhé náhražkové naplnění citových a erotických potřeb ve vězení, a ještě víc jako artikl, který je tam znamenitě směnitelný. Výrazně kriticky je zobrazen narcismus hlavní postavy: Jaime, gay, kterého osudově přitahuje kamarád El Gitano, klidně odevzdá své panictví obstarožní ženštině za pár módních hadříků. Avšak v rozjuchání hýžděmi a penisy diváci typické "nastavené zrcadlo" raději nevidí. Část většinového publika mohou mimořádně silné HM akcenty filmu odrazovat: i potud tvůrci, pokud jim opravdu šlo o obraz tehdejší společenské situace, sdělnost svého díla omezili.

Bez ohledu na souvislosti místa a času film velmi solidním podobenstvím o lidské společnosti je. Navíc s tou výhodou, že rysy mnoha typických figur života "venku" jsou optikou vězeňského prostředí citelně zostřeny. Režisér a scénárista Sebastián Muñoz má téměř dvacetiletou zkušenost z řady filmů, zejména jako kreativní šéf, což je znát na kameře a výborné práci se světlem a barvou. Také herci jsou převážně velmi dobří. Dokonce i tehdy, když zrovna neukazují penisy a zadky.

.

Až mě překvapilo, o jak skvělý a velmi hluboký snímek se jedná. Děj se sice odehrává v jedné chilské věznici roku 1970, ale to není podstatné. Příběh se skládá ze dvou časových rovin. Ta první začíná Jaimeho nástupem do vězení, tu druhou tvoří flashbacky, jež ukazují, co tomu vlastně předcházelo. Scénář sice na první dobrou nepřekvapí, ale celkové zpracování je úchvatné a pro evropského, natož českého diváka je velmi odvážné. Režisér se nevyhýbá drsnějším scénám ani nezakrývá svůj obdiv k mužské nahotě. Právě kvůli druhému důvodu je snímek dost živočišný a divák obdivující mužskou krásu bude jednoznačně nadšený. Rozhodně to není nijak samoúčelné a všechny scény tu mají svůj smysl. Herecké výkony obou hlavních představitelů jsou naprosto úchvatné, především Alfredo Castro tu po snímku Zdaleka opět předvádí fantastické herectví. Ani Juan Carlos Maldonado v roli Jaimeho se tu neztratí. Ani nebudu zakrývat, jak moc hezky se mi na jeho nádherné tělo koukalo.

Bylo, nebylo... jestli to opravdu tak nějak chodilo v chilských vězeních na počátku 70. let se už asi nedozvíme, ale, stejně jako kolega Blesk, spíše pochybuju. Film se vidět dá, i když si myslím, že tím, že si zřejmě nenárokuje autenticitu, mohl být zpracován líp.

"Homosexuální jemnocit", takové spojení jsem dlouho neslyšel a moc mě to, a musím říci že příjemně, překvapilo a zaujalo. Herci byli vybráni výborně, pro mě tam žádný nebyl hlavní sexy postavou a myslím, že na tomto film vůbec nebyl stavěn a herecky se mě líbil především Alfredo Castro. Proměna "Prince" mě rovněž nepřekvapila, vždyť v životě vždy se stanou z bažantů mazáci. Celkově mě snímek zaujal. Retrem, výpravou, pohledem do vězeňského prostředí a vůbec mi nevadilo, že politické události té doby šly jen okrajově.

Působiví nahlédnutí do chilské věznice v časech, kdy se Salvador Allende ucházel o prezidentský post. Domnívám se, že film nelze brát doslova jako realistický pohled do vězeňského prostředí, ale jako silnou režisérskou vizi prostředí nabitého otevřenou mužskou sexualitou. Spousta explicitních sexuálních scén působí velmi věrohodně. A pro mě je uvěřitelná i proměna ústředního hrdiny z vyděšeného nováčka v tvrdého vězeňského mazáka. Jediné, co bych filmu vytkl, jsou dvě retrospektivní heterosexuální scény, z nichž ta se starší ženou jednak působí dost zmatečně, jednak, přiznám se bez mučení, uráží můj homosexuální jemnocit. Ale rozhodně doporučuju ke zhlédnutí.

U filmu, který sází hlavní kartu na sexy zjev hlavní postavy, jsem se nějak nedokázal ztotožnit s režisérovým ideálem krásy. Srdce jiných jistě zaplesají pohledem na vypracované mladé tělo. Mé nikoliv. Děj je takový idealizovaný. Příliš popisuje dění v cele plné milenců a jen okrajově se věnuje okolí. Všemu bohužel nasazuje korunu závěr, ve kterém se z Prince stává druhý Hřebec. Působí to dost směšně.