Fujoshi, Ukkari Gei ni Kokuru (2019)

Pěkný příběh. Občas smutný.

Fujoshi, Ukkari Gei ni Kokuru je kratší osmidílný seriál. Pro gay tématiku jsou seriály náročné pole - autoři musejí řešit, do jaké míry na tak široké ploše sledovat i jiné dějové linie a postavy. Na rozdíl například od (po mém soudu skvělého) katalánského seriálu Merlí, sledujícího podstatně více postav a témat, takže dobře obstojí i mimo žánr LGBT kinematografie, sleduje seriál Fujoshi velmi silně hlavního hrdinu a většina postav, vyjma kamarádky, tajně čtoucí BL (herci těchto dvou postav podali také nejlepší herecké výkony), není nijak hlouběji vykreslena, a některé postavy jsou spíše karikaturami (skupinka zvědavých spolužáků, Big Sis a její přítel, a, což se mi zdá být nejhorší, dokonce i hrdinova matka). To je škoda. Seriál byl pro mě překvapující informacemi o nesnadném postavení gayů v japonské společnosti. Můj naivní stereotyp o Japonsku byl trochu jiný: představa společnosti nezatížené toxickým dědictvím křesťanské, resp. monoteistické, náboženské tradice, a ne-li více tolerantní, tedy alespoň více lhostejná, možná v sexuálních věcech až libertinská. Pro diváky, kterým je japonský svět vzdálený a neznámý je samozřejmě velmi zajímavý i pohled na každodenní reálie a způsob chování a myšlení, pokud samozřejmě takový pohled vůbec může fikce zprostředkovat. Seriál se sleduje dobře, ponechává mnoho nezodpovězeného, takže nebudete mít klid, dokud neuvidíte poslední díl. A právě způsob ukončení posledního dílu může naznačovat budoucí pokračování ve volně navazující sérii. Snad se tak stane.

Tato série je úžasná tím, jak je realistická, hlavní myšlenkou je čemu všemu musí čelit gayové v reálném životě. Celkově je toto drama opravdu dobrým příkladem toho, jak je homofobie v Japonsku (a nejen v Japonsku) normalizována a jak těžké musí být pro lidi z LGBTQ komunity přijít mezi přátele, rodinu a společnost.
Kaneko Daichi (Andou Jun) ztvárnil myšlenky a pocity mladého gaye tak skvěle a hlavně věrohodně, jeho verbální i neverbální komunikace byla naprosto dokonalá. Drama mělo vtipné, emotivní, nervy drásající, neuvěřitelně dojemné, složité a plné životních úspěchů i naprostých neúspěchů scény, které bylo úžasné sledovat.
Jak toto vše shrnout? Tahle show má všechno: skvělé obsazení, skvělé tempo, skvělý děj, gay věci, vážná témata, dobré dramatické momenty, problémy, šokující hodnotu, vše za doprovodu úžasné hudby od skupiny Queen. Tohle se prostě povedlo.

"...MOJE TĚLO CHCE ZOUFALE ŽÍT, ZATÍMCO UVNITŘ UŽ JSEM DÁVNO MRTVEJ..." Překvapivě krásný a nezměrně hluboký japonský projekt zaujme především gay diváka. Já jsem vše zhltl za jednu neděli. Jak osud zamával skrytým osmnáctiletým gayem Jun-em (skvěle zahráno hercem Kaneko Daichi-m, 22let) v posledním ročníku střední školy se jen tak nevidí. Žije jen s matkou Yoko, miluje Makotu, ženatého muže s rodinou, který by mohl být jeho otcem a tajně se s ním schází na sex, sbližuje se spolužačkou Miurou, která je fujoshi a ... dál neprozradím. Tak pravdivý příběh, kterým prochází řada gayů, bych vůbec od tohoto seriálu nečekal. Všechny postavy (vč. online postavy Mr. Fahrenheita - na konci seriálu velký šok) vykresleny naprosto bezvadně, vše do sebe (mnohdy smutně) zapadá. Doporučuji všem citlivějším dušičkám, ale jen spíše doporučuji, neboť japonský způsob zpracování je odlišný a někdo to nemusí pobrat ...

Vyspělejší verze školní romance, která v první řadě neřeší gay vztahy. Přináší pohled na problém s přijetím vlastní menšinové sexuální orientace. Urputnou snahu být "normální". Na fenomén BL literatury. Fanatické fanouškovství...