Ma saison super 8 (2005)

Nedotažený snímek režiséra, který očividně nevěděl, zda se má věnovat popisu revolučních let a nebo vykreslení vztahů odehrávajících se na jejich pozadí.

Snímek je vzpomínkou na pařížské studentské bouře z roku 1968, kdy se skupina gay a lesbických mladých snažila prosadit, aby součástí programu byla i emancipace sexuálních menšin. Předáci hnutí byli ale posedlí marxismem, trockismem, maoismem a dalšími ultralevicovými ismy, a G/L záležitostmi se nechtěli diskreditovat pod záminkou, že "pederastie je buržoazní perverze". Nakonec i tento proud do hnutí vplynul, ale spolu s ním v následujících pár málo letech také vyšuměl. Autor v závěru dumá, proč, z čehož vidíme, že i jeho hrdinu potkal osud všech těch účastníků podobných zápasů, kteří uvěřili doopravdy. Jak známo, mnozí tehdejší lídři studentského hnutí prošli během posledních desetiletí vysokými funkcemi ve strukturách určujících současný mainstream evropské politiky, např. jeden z nejviditelnějších, „Rudý Danny“ Cohn-Bendit, sedí v Evropském parlamentu a je mu tam určitě dobře. Hořko-ironickým ohlédnutím za západoevropskou revoltou roku 68 je i báječný film Die fetten Jahre sind vorbei (český titulek Občanská výchova), kde není sice jakýkoli gay prvek, ale nevtíravý sexapeal Daniela Brühla potěší i tak.

I když Ma saison super 8 obsahuje řadu zajímavých, zábavných i erotických scén, celek se moc nevyvedl. U scénáristy a režiséra Avellise zřetelně převážila potřeba vypořádat se s rokem 68 ve svém nitru nad záměrem zprostředkovat ho divákovi.