MY 2 / US 2 (2014)

Komorní filmy, třebas i depresivní, mi vůbec problém nedělají. Mají-li nějakou rozumnou dějovou linku s logickým vývojem a kvalitní herecké výkony, dokážou mě zaujmout. Ničeho z toho jsem se však nedočkala. Jen podivně "víloidní" postavy Emy hrané unylou Plodkovou. Všemu nasadili korunu Emini rodiče (hlavně maminka v podání Steinmasslové - přitom je to jinak tak výborná herečka!), kteří jako by vypadli z nějaké scénky nacvičené dětmi na besídku ZŠ. Při pohledu na tu šmíru, byste pak i Nosálkovi dali Českého lva...

Klíčem k filmu je osobnost spoluautorky scénáře, literární vědkyně, germanistky, překladatelky a spisovatelky Radky Denemarkové. Její literární práce jsou intelektuální konstrukty; jak i tento film dokládá, mnohdy působí tézovitě a agitačně, logika a působivost dramatické linie jsou potlačeny jako méně podstatné. Denemarková se považuje za bojovnici za nápravu postavení znevýhodněných společenských skupin, v rámci toho také za feministku: nepochybně jí opravdu je. Připomeňme si i, že je autorkou rozsáhlé monografie o Petru Léblovi.

Jako gayové se pochopitelně zaměřujeme na postavu gaye Tonyho, pro tvůrkyně je ovšem hlavní postavou Ema, žena trpitelka, která se cítí být necitlivým panovačným okolím donucena k pokusu najít útočiště v netradičním vztahu. Gay je namodelován jako chápavý, citlivý, povolný, sice v zásadě muž, ale s potlačenými znaky mužské dominance, tedy ve feministickém vidění světa model muže žádoucí, pro budoucnost lidstva nezbytný, mají-li se role mužů a žen opravdu vyrovnat. Ovšem i takovýto málo mužný muž nemá na světě jakékoli jiné poslání, než plnit přání žen a činit je šťastnými. V tom - a jenom v tom - má spočívat i jeho vlastní štěstí; na nic jiného nemá nárok, protože k čemukoli jinému je zbytečný. Dle Denemarkové je síla ženství schopná dokonce i gaye dovést k tomu, aby svou homosexualitu i ostatní zájmy odsunul stranou a prosil i žebronil o udržení neperspektivního vztahu, a jen díky zdravým ženským instinktům a moudrosti Emy vztah končí. Protože je přeci jen trochu muž, nezaslouží si Tony, aby se autorky zbývaly otázkou, jak si poradí se zmatkem, který mu Ema vnesla do života. Jistě právem je to Ema, kdo sklízí benefity této životní epizody: prohlédla. Ovšem jen trošičku. Ještě stále to není ona, kdo odpovídá za svůj osud i za to, že kdysi z pohodlnosti a lenivosti přijala řešení připravené jinými. To "oni jí zatajili, že může být samostatná"...

Denemarková v dialozích s rodiči Emy zesměšňuje klišé, jimiž většinová společnost gaye častuje. Mysleli bychom, že vhled do postavení společenských menšin by ji mohl dovést také k zasvěcenému a taktnímu zobrazení gayů, jenže její postavy Tonyho a ostatních gayů jsou plně v souladu s tradičními představami heterosexuálů o homosexuálech jako figurách v nejlepším případě komických, jsou to především klišé o gayích, co vytváří zábavnou obálku, díky níž se lze na film dívat. A ve vlastních klišé feministických pak Denemarková nejen tone, ale, jak film MY 2 ukazuje, nejspíš se v nich už i utopila.

Třicátník gay má každý týden v posteli jinýho chlapa, ale chce si to vyzkoušet ze ženou. Jasně. Nechá si do bytu nastěhovat zákaznici, se kterou se sblíží....mno, kamarádsky proč ne, ale tímhle způsobem a až tak? Nesmysl. Kadeřník svádí vizuálně o 10 let staršího fousáče s nemytou hlavou. Bože, za co...? Ne, ČR prostě neumí takovéto filmy.

Prosím české tvůrce, aby netočili queer filmy, když to neumějí a omezují se jenom na stereotypy. Kadeřník gay? Ale no tak, to už je asi po stopadesáté. Snímek MY 2 se snaží jenom potvrzovat představu heterosexuálů o homosexuálech. S tímhle jděte někam.

Potěšilo mě, když jsem zhruba před rokem zjistil, že do kin přichází film s gay tematikou, které se naši tvůrci bohužel vyhýbají. Námět vypadal slibně a konečně jsem se dočkal jeho uvedení na obrazovkách ČT. Po prvotním nadšení přišlo docela nepříjemné rozčarování. Film působí ponuře a dost depresivně. Hra se světlem z ulice byla ze začátku zajímavá, ale brzy se okoukala. Do tmy svítící display mobilu doprovázený hlasitým vyzváněním vysloveně rušil. Postavy se téměř nevyvíjely. Kadeřník Tony uvízl někde mezi heterákem a gayem. Podváděná Emma působila neviditelným dojmem. Oceňuji fakt, že snímek vznikl, ale jeho potenciál zůstal z velké části nevyužitý.

Na úroveň české tvorby jistě zajímavý (zřejmě nízkorozpočtový) komornější film, kde dle mého názoru naprosto jednoznačně herecky dominoval Ondřej Nosálek.
Postava gaye, který se postupně sblíží, i když vlastně nechtěně (ona se vnutila do jeho bytu) s jednou svou klientkou, začíná ji vnímat jako kamarádku a došlo jednou mimořádně i k sexu, aby se utvrdil v tom, že mu to nic neříká. A řada gayů má tuto zkušenost, co to v mládí zkoušeli i s holkama, a přitom nejsou nikde na půli cesty mezi hetero a gay, jen v tom mají alespoň více jasno.

Jako kadeřník (pořád lepší, jako třeba horník) sice asi nebyl nic moc (pohlížím na to JEN z pozice příběhu), protože Jana Plodková byla oškubaná jako husa a celkově mě moc nesedla ani herecky, ani typově, ale konečný dojem byl slušný a po delší době zase něco českého (i když režisérka není původem Češka).