The Boys in the Band / Kluci z party (2020)

Kluci z party stejně jako pozdější Andělé v Americe patří mezi zásadní díla amerického moderního dramatu. Dramatik Mart Crowley uvedl své Kluky z party na jevišti v roce 1968, a jelikož v té době se tiše zhroutil dávno překonaný Haysův kodex, hra se už o dva roky později dostala na stříbrné pláno. Režie se tehdy ujal William Friedkin (Francouzská spojka, Vymítač ďábla) a jeho celovečerní verze Kluků z party patří k zásadním a zcela průlomovým snímkům, protože poprvé zobrazoval gaye bez jakýchkoli stereotypů, přičemž herecké obsazení bylo totožné jako na jevišti a právě tato skutečnost přispěla k jeho legendě. O půl století v roce 2018 mají Kluci z party na jevišti obnovenou premiéru a podobně jako Friedkinova celovečerní verze se o dva roky později objevuje nová celovečerní verze opět s jevištním obsazením, kterou na plátno, resp. na stream, převádí Joe Mantello v produkci Ryana Murphyho. Jakkoli se nová filmová verze může zdát zbytečná, protože už Friedkinův film je dodnes nadčasový, také Mantellův film si zaslouží diváckou pozornost. Jednak potvrzuje nadčasovost původní hry a jednak je radost sledovat tu neuvěřitelnou chemii všech zúčastněných pod vedením Jima Parsonse, Zacharyho Quinta a Matta Bomera. Znovu si člověk uvědomuje, jak se bojí říci nepříjemnou pravdu, vyznat někomu lásku a lhát sám sobě. Atmosféra postupně houstne a nakonec vás vyplivne. Friedkinův film si bohužel už moc nepamatuju, ale Mantellova verze je skutečně vynikající a milovníci kvalitních konverzaček by ji určitě neměli minout.

Nechci se zabývat tím, že po řemeslné stránce tomu není moc co vytknout, že mě i těší, jak Parsons aspoň vykukuje zpoza stínu dr. Sheldona Coopera (ze seriálu Teorie velkého třesku) nebo že se de Jesúsovi povedla sympatičtější verze Emoryho. Oproti původní verzi to bylo méně autentické a současní tvůrci si podrazili nohy právě tím, že se to ani nepokusili nějak aktualizovat. A třeba scénu Haroldova tepání už zdeptaného Michaela natočili naprosto stejně, ale sugestivnosti původního zpracování se ani nepřiblížili. Přidanou hodnotou nebylo ani to, že tentokrát úplně všichni herci jsou zároveň vyoutovaní gayové. Ani pár retrospektiv pro změnu scény. Ba ani samoúčelná nahota. .

Další z pozoruhodných počinů Netflixu, který stojí za vidění. Nejnovější adaptace průlomové divadelní hry stojí na brilantních dialozích a hereckých výkonech současných gay osobností broadwayských scén. Místy krutá sonda do nitra gayů přelomu 60. a 70. let může působit jako old school, ale pravdou je, že bychom těžko v současné nebo nedávné době hledali tak výborný dramatický text se 100% gay obsahem. Jim Parsons sice opakuje své herecké grify ze série Hollywood, nicméně v kombinaci s dalšími aktéry cynického večera patří k nezapomenutelným. Je to drama o osamění, o sebeúctě, o lásce a přátelství v době, která gaye stigmatizovala a coming out byl společensky nepřijatelný.

Obrovská výkladní skříň teplých neřestí, ve které pestrobarevné modely oblékají známí vyoutovaní modelové (herci), kteří ale často zapomínají na parťáky a snaží se dostat do záběru kamery (oprávněně) snímající především Jima Personse. Zvednutí sluchátka sice rozjede kolotoč odhalování skrytých zákoutí, výsledek ale stejně i díky první polovině působí povrchně. Pokud si vyberete z obsazení, jistě se dodíváte do konce. V opačném případě...