The Nature of Nicholas (2002)

"Pro lásku Boží! Zarazte ho, než natočí další film!!!" říká o režisérovi jeden divák, a jiný si libuje, že "The Nature of Nicholas je jedním z nejkreativnějších a nejinovativnějších filmů, které jsem za dlouhou dobu viděl." Myslím, že obojí je mimo.
Dvanáctiletý kluk, který žije sám s matkou tak blondýnovitého ražení, se samozřejmě ke snům a představám utíkat musí, jinak by to nepřežil. Převádět dětské představy a jejich prolínání s realitou na plátno, to v české kinematografii patří k léta budované tradici, téměř výhradně jde o slaďoučké obrazy idealizovaného dětství, nejednou jsou tak sladké, že je z nich zle. Ale i sny a představy, které si sám pamatuju nebo o kterých jsem měl možnost se bavit, realitu přetvářely k lepšímu, poskytovaly snílkovi to, na co byla realita skoupá. Podle převládajícího výkladu režisér tohoto filmu Nicholasovi neposílá do snů hezčí, natož slaďounký svět, ale pocit viny a trest za homosexualitu. V padesátých letech, kdy se film odehrává, měl dvanáctiletý kluk o sexu asi jen mlhavé a zkreslené ponětí. První pocity - spíš něžného - zájmu o kamarády (a právě ty ve filmu vidíme) si se sexem, natož s homosexualitou, nejspíš ještě nespojoval, a necítil proto vinu, dokonce snad takovou, že by se mu kamarád, objekt neuvědoměle erotického zájmu, v představách objevoval jako monstrum zdeptané odpudivou chorobou, symbolem trestu za hřích. O monstrum Nicholas pečuje, třeba je i omývá, ale když se přitom začne přibližovat "hanbatým" partiím, rudé záblesky symbolizují výstrahy před dalším hříchem. Erbach těmito drsnými symboly zřejmě poukazuje na dopady pochybené výchovy, bohužel přeexponovaně, nevěrohodně, a to je největší slabinou filmu. Velkým problémem jsou sami dětští herci, jejich mluva, mimika, pohyb před kamerou, to všechno je toporné, neumělé; není to jejich vina, režisér je měl lépe vést, a zřejmě i lépe vybrat. Otec se Nicholasovi zjevuje v roli (téměř) ďábla, zřejmě jako symbol tradiční rodiny, bohužel je opět režírován tak nešťastně, že působí většinou komicky. "Film není jen záplavou zjevné symboliky, je to poutavé a překvapivě napínavé cvičení v téměř čistě symbolickém vyprávění," říká odborný recenzent. Slova "záplava" a "cvičení" korektně naznačují, že film, první celovečerní (po třech krátkých) na pozici režiséra a vůbec první v roli scénáristy, Jeffu Erbachovi nevyšel, že jím chtěl Erbach předvést o moc víc, než zatím opravdu umí. Kdyby se film sestříhal tak na 15 minut, fungoval by lépe.