The Yearbook / A Student Yearbook / Nung Sue Roon (2021)

Stylisté oblékli kluky, bez předchozích hereckých zkušeností, do slušivých školních uniforem. Postavili je na určené místo a zvolali ve štábu "action". Začalo se natáčení a odříkáváni textů. Bez znatelného předchozího "koučování". Oba se kamery báli. Vice představitel Nuta, který se ostychu nezbavil ani při scénách po závěrečných titulcích týkajících se zajímavých pasáží z daných epizod. Phob byl před kamerou o chloupek lepší. Docela jsem jim fandil a věřil, že se otrkají. Bylo mi totiž líto, že jejich prožitek ke mně nedolétl. Překvapilo mě obrovské množství flashbacků, které na první pohled jakoby vygradovaly v předposlední epizodě. Ta však byla vlastně Phobovým pohledem na scény, které původně vyznívaly jinak. Škoda, námět se mi líbil.

V prvé řadě bych chtěl říci, že seriál jako svou prvotinu režíroval 23 letý Phiravich Attachitsataporn, kterého známe jako herce z několika projektů, já si jej nejvíce pamatuji jako bohatého a drzého Tina z obou sérií Love By Chance, i v tomto seriálu má kromě režie jednu z vedlejších rolí. V hlavních rolích vsadili tvůrci na dva kluky herectvím nepolíbené a musel jsem si první díly zvykat, především na Phoba. Jakmile došlo k velkému zvratu, dodatečně jsem si přiznal, že typ herce postavy Phoba vybrali dobře. Tato hluboká zápletka, která není typická pro BL seriály, už doprovázela všechny ostatní díly až do konce. Od vyššího hodnocení mě odradilo, že to pomalejší tempo se někdy opravdu hodně vleklo (šestá epizoda, sedmá je dokonce celá jen ve vzpomínkách), chybělo mi tam trošku více fyzična mezi Phobem a Nutem, čtyři roky skoku v čase, v závěrečném díle ještě o další rok, ale Nut má pořád stejně načesané vlasy atd. Z kladů vyzdvihuji to, že příběh by se opravdu mohl stát v reálu a není to žádná pohádka, neobtěžovaly žádné zhrzené expřítelkyně a vše se točilo kolem hlavní dvojice.