- Literatura
- Knihovna
- Cizí dítě (Alan Hollinghurst)
Cizí dítě (Alan Hollinghurst)
Anotace
Uživatelské recenze
Tentokrát si Hollinghurst předsevzal napsat prózu nikoli moderní, nýbrž ryze klasickou. Milovníky rychlého spádu děje, dramatických zápletek a překvapivých rozuzlení nutno upozornit, že jejich trpělivost bude při čtení občas namáhána. Linie krásy je o dost svižnější.
Základním motivem knihy jsou proměny vnímání homosexuality britskou společností na ploše jednoho století. Na počátku, těsně před první světovou válkou, jde téměř o znak společenské exkluzivity, jímž si nová aristokracie, teprve nedávno povýšená z řad podnikatelských kruhů, dodává zvláštnosti a lesku, avšak veřejně se "o tom" nemluví a homosexuální hrdina s naprostou samozřejmostí spěje k tradičnímu sňatku se sestrou svého milence. Kniha končí v současnosti pohřbem jiné homosexuální postavy, publicistické star střední kategorie, jejíž mejdany se nerozpakují navštěvovat společenské špičky, a o jejímž partnerovi se veřejně s klidem mluví jako o "Peterovu manželovi".
Jako v Linii krásy, i zde má Hollinghurst za potřebné vyřídit si to co nejdůkladněji s britskými konzervativci. Český chlápek z hospody by v diskusi někde na internetu napsal: "Tváří se to jako hóch nóbl panstvo, a stejně sou teplý", Hollinghurst na totéž potřeboval celou knihu. Vlastně dvě.
Předobrazem klíčové postavy úvodní části románu (a dost možná i záminkou k jeho vzniku) je britský básník Rupert Brooke. **) Byl ikonou konzervativních hodnot, kterou oceňoval i Winston Churchill: mladý, bohatý a krásný aristokrat psal vlasteneckou válečnou poezii, odešel do války a zahynul v ní. Mezi jeho přátele a známé patřili Virginia Woolfová, Lytton Strachey nebo William Butler Yeats. Sám sebe ovšem v soukromí označoval za z poloviny heterosexuála, ze čtvrtiny homosexuála a ze čtvrtiny - kvůli nostalgickým vzpomínkám na vlastní tužby ze školských let - sentimentálního homosexuála. Viz stránky o gay historii a literatuře, které opravdu stojí za kompletní pročtení. ***) Několik dobových fotografií Ruperta Brookea je v galerii. Spíš Oliver, než Elio. Těžko nevzpomenout na obrazy Henryho Scotta Tukea, britského malíře jinošského půvabu z téže éry. ****)
Nejstručnější odpověď na otázku "o čem to je" zní asi: "Kolik času potřebovala britská společnost k tomu, aby o poetovi, který veřejnost upoutal nejvíc tím, že za první války napsal vlastenecké verše a padl, bylo přijatelné veřejně připustit, že byl gay."
*) https://echo24.cz/a/SPbSt/sef-cro-vltava-konci-zrejme-i-kvuli-diskutovanemu-pornu
**) https://cs.wikipedia.org/wiki/Rupert_Brooke
***) http://rictornorton.co.uk/brooke.htm
****) https://cs.wikipedia.org/wiki/Henry_Scott_Tuke, http://andrejkoymasky.com/liv/tuk/tuk00.html, http://www.homoerotimuseum.net/