Podrobnosti recenze

Jde o velmi milé, co do stylu dívčí písání, také v diskusích a třeba na YouTube jsou to hlavně dívky, kdo text přijímá nadšeně. Obojí neuvádím jakkoli negativně, i když chválu některého gaye, že jde o věrný obraz světa jeho šestnácti let, jsem zatím nezachytil. Jde také o písání zřetelně poučené rozsáhlou četbou, možná až příliš okatě najevo dávanou. Kájomaříkovské "ajcemtrajcem" *) nás vrátí o sto let zpátky, také mnohé další obraty a formulace usilují připomenout doby, kdy jazyk byl bohatší a kultivovanější. Jenže jsou-li cílovou skupinou dnešní teeni, a když i teenagerovští hrdinové knihy přemýšlejí a rozmlouvají takto nesoučasně, působí to spíš kontraproduktivně.

Některé myšlenky, nápady a pasáže textu jsou opravdu velmi hezké a občas zasáhnou (první rozhovor kluků, vzkazy skrze školní písemné práce, některé závěrečné úvahy), jiné tonou v banalitě (vánoční prázdniny, závěrečné kapitoly a epilog). Životnosti a uvěřitelnosti hlavních postav chybí dvojí. Jednak na deklarovaných šestnáct jsou kluci lidsky příliš zralí, nenacházíme pro věk nedospělců tak typické rychle se měnící pózy, které jim vnucuje nedostatek autenticky vlastních postojů formovaných přímou osobní zkušeností. Zdá se, že autor sám nemá od věku svých hrdinů dostatečný odstup, :-). A dělej co dělej, tím, že ze života náctiletých vytěsnil fyzično, autor text až tak nezušlechtil, jako spíš znevěrohodnil. Zde se pro změnu zdá, že byl-li kdy šestnáctiletým klukem, dávno na jeho pocity, touhy a puzení zapomněl.

Velmi nadějná začátečnická práce, která mne opravdu potěšila a přečetl jsem ji na jeden zátah, jak mám nejraději. Zde je blog autora: http://180641.w41.wedos.ws/ a zde facebooková prezentace: https://www.facebook.com/vpismenkach/.

*) Správně má být psáno odděleně a s "n" na konci, tedy "ajcem trajcen", jde o zkomoleninu slov "ať jsem zatracen".