Podrobnosti recenze
10.0 1 10
Líbí se mi
10.0
Jde o třetí autorův román, který v USA vyšel v roce 1996, prvního českého vydání jsme se dočkali až v roce 2014.
Děj je - poněkud uměle - rozprostřen na plochu jednoho století (1935-2035), fakticky se ale odehrává mezi lety 1949-95. Základem je příběh tří generací rodiny řeckého přistěhovalce, který si hmotně splnil americký sen z devatenáctého století, avšak hodnoty a životní styl americké společnosti druhé poloviny století dvacátého není schopen pochopit ani přijmout, zatímco jeho rodina, narozená už ve Státech, jimi žije (je těžké nezauvažovat, kdy dorazili do Států Cunninghamovi předci a čím se živili).
Konfliktů, které lze na tomto základě rozvinout, si Cunningham užívá plnými doušky, a příležitost vytrestat hlavního hrdinu, otce rodu, synem i vnukem gayi a transgender dcerou pochopitelně nezůstává nevyužita. Tou troškou ironie chci naznačit, že román napsal autor ještě mladý, dychtivý, životem nedosti poučený, o spásu světa usilující.
Stačilo vlastně jen o trochu méně postav a o trochu víc odstupu od nich, méně dějových linií, efektních situací a zápletek, méně tragických událostí, a Cunningham mohl být svému mistrovskému románu Za soumraku o hodně blíž. Ale proč vlastně: čtenář i tak dostává do rukou dílo skvělého pozorovatele i vypravěče, myslícího i cítícího. A čtenář-gay pak i skutečné pororozumění ze strany zasvěceného autora, a ne propagandistické, z prstu vycucané historky zazobané liberální dámy, která se k němu v záři televizních reflektorů soucitně sklání s ochrannou maskou na tváři a s gumovými rukavicemi (což, bohužel, není v literatuře ani filmu při současné konjunktuře LGBT tématiky nijak ojedinělé).
Čte se skvěle. Jestliže v pozdějších Cunninghamových knihách postupně víc a víc vystrkuje růžky literátština, zde si ještě čtenář může užívat hlavně tradiční anglosaské epiky.
Děj je - poněkud uměle - rozprostřen na plochu jednoho století (1935-2035), fakticky se ale odehrává mezi lety 1949-95. Základem je příběh tří generací rodiny řeckého přistěhovalce, který si hmotně splnil americký sen z devatenáctého století, avšak hodnoty a životní styl americké společnosti druhé poloviny století dvacátého není schopen pochopit ani přijmout, zatímco jeho rodina, narozená už ve Státech, jimi žije (je těžké nezauvažovat, kdy dorazili do Států Cunninghamovi předci a čím se živili).
Konfliktů, které lze na tomto základě rozvinout, si Cunningham užívá plnými doušky, a příležitost vytrestat hlavního hrdinu, otce rodu, synem i vnukem gayi a transgender dcerou pochopitelně nezůstává nevyužita. Tou troškou ironie chci naznačit, že román napsal autor ještě mladý, dychtivý, životem nedosti poučený, o spásu světa usilující.
Stačilo vlastně jen o trochu méně postav a o trochu víc odstupu od nich, méně dějových linií, efektních situací a zápletek, méně tragických událostí, a Cunningham mohl být svému mistrovskému románu Za soumraku o hodně blíž. Ale proč vlastně: čtenář i tak dostává do rukou dílo skvělého pozorovatele i vypravěče, myslícího i cítícího. A čtenář-gay pak i skutečné pororozumění ze strany zasvěceného autora, a ne propagandistické, z prstu vycucané historky zazobané liberální dámy, která se k němu v záři televizních reflektorů soucitně sklání s ochrannou maskou na tváři a s gumovými rukavicemi (což, bohužel, není v literatuře ani filmu při současné konjunktuře LGBT tématiky nijak ojedinělé).
Čte se skvěle. Jestliže v pozdějších Cunninghamových knihách postupně víc a víc vystrkuje růžky literátština, zde si ještě čtenář může užívat hlavně tradiční anglosaské epiky.
