Líbali jsme se (David Levithan)

Kniha inspirovaná skutečnou událostí ze září 2010, kdy se dva vysokoškoláci Matty a Bobby rozhodli překonat světový rekord v nejdéle trvajícím polibku je čtivá, i když zprvu trochu nepřehledná. Popisuje najednou příběh několika kluků, kteří se spolu navzájem neznají, někteří se během těch 180 stránek ani nepotkají. Jak autor zmiňuje, inspirací pro jejich příběhy bylo více - krátce po rekordu Mattyho a Bobbyho totiž jiný student spáchal sebevraždu skokem z mostu.

Pojítkem jejich osudů je vypravěč, který jejich životy sleduje shůry - patří totiž do generace gayů, které postihla epidemie AIDS. Ten je pozoruje, lehce jim závidí období, do kterého se narodili, ale zároveň vidí, že i když je už v mnoha ohledech snazší být gay, neplatí to ještě zdaleka pro všechny. Aniž by ho mohli slyšet, radí jim, co dělat a jakých chyb se vyvarovat.

Jak už psal někdo pode mnou, je potřeba si na styl zvyknout. Děj je vyprávěn spíš popisným způsobem, než jako vypravování. Překonávání podobných rekordů mně nikdy nic neříkalo a i po přečtení této knihy to tak zřejmě zůstane. Přesto jsem to s nimi při čtení prožíval. Líbil se mně způsob, jakým byl jejich příběh podán a když jsem se zorientoval v jednotlivých postavách, tak i to, jak mezi jejich osudy vypravěč přeskakoval.

Na začátku se musí člověk trochu víc soustředit a zvyknout si na styl, pak už kniha letí jedna strana za druhou. I když je napsaná převážně pro mládež, zajisté stojí za přečtení.