Paralelo (Jon Wanger)

Není úplně jednoduché vypsat se z dojmů z četby práce amatérského autora, dle všeho staršího pána, který se rozhodl vložit své zkušenosti a svá poselství do dosti dlouhé prózy (360 stran), což mu muselo dát hodně práce, a tuto prózu zpřístupnil na zdejším portálu na principu "ni zisk, ni slávu", bez nároku na odměnu či osobní prezentaci. Psát o nezištném daru gay komunitě, a současně neopomenout odpovědnost vůči čtenáři recenze, na jehož čas bude četba povídky klást nároky nikoli nepatrné.

Děj zachycuje příběh první opětované a naplněné lásky dvacetiletého bratislavského studenta a vrcholí jeho coming outem před rodinou. V expozici se autor snažil přemnoha vnějškovými znaky co nejdůkladněji charakterizovat postavy a prostředí, bohužel tak text přetížil banalitami, jimiž není snadné se prodrat. Ve střední části rychlejší děj i větší množství myšlenek nad specifickými okolnostmi života gaye činí četbu záživnější; číst lze možná ne s nadšením, jistě ale se zájmem. V závěru bohužel autor na jakýkoli tvůrčí postup rezignoval: scény coming outu postrádají podobu životných dialogů a odehrávají se převážně formou obsáhlých proslovů, téměř přednášek. Je k neuvěření, že autor tak suchopárného závěru napsal o pár desítek stránek zpět dojemné scény se sněhuláky.

Povídka zde byla vystavena před deseti lety, děj se odehrává v reáliích o asi deset let starších (kolem přelomu století), myšlenkově se ale pohybuje ve světě starším o dalších deset-dvacet let. Dá se snadno pochopit, že gaye, jejichž padesátka sedí ve vlaku, který z nádraží odejel už dost dávno, naplňuje nostalgií. Co si mohou odnést gayové mladí, toho příkladem (jedním z mnoha) může být třeba to, že když se obě hlavní postavy navzájem ujistí o svém vztahu, je jejich první a hlavní starostí, aby se nikdo nic nedozvěděl, zejména ne jejich nejbližší. Nebudu asi sám, kdo by byl rád, aby se dnešní gayové myšlenkově napájeli ze současnějších a pozitivnějších zdrojů. Nebudeme-li svobodní ve svém nitru, neposkytne nám svobodu ani společnost. Což jistě nemění nic na tom, že i starší kolegové mají právo na svou četbu.

Zkusme tu povídku nebrat na prvém místě jako literární dílo, ale hlavně jako dárek, jímž skutečně je. Díky za něj, pane Wangere. A díky erthosovi, že knize technicky pomohl na svět.

:))) myslím, že ten smajlík hovorí za všetko :) milá knižka, príjemná a číta sa priam sama.. určite sa oplatí jej venovať troška vášho času, stojí to za to..
postavy vás vtiahnu do deja a vy s nimi prežívate všetky ich strasti a radosti, chvíľami vás rozosmievajú, inokedy vám nie je práve do smiechu, je to ako v živote, raz hore, raz dole.. ale nádej stále zostáva a čo je zlé na dobrých koncoch? mne úplne stačí, keď veci nevychádzajú sem-tam podľa nášho gusta v reáli, a potrebujem niečo mierne naivné a roztomilé, aby som si osladila život, či chvíľami okorenila ;-) skvelá knižka, určite odporúčam každému, kto aspoň troška rád číta :-)

Najde se v knize, pro mě, pár malých nedostatků, ikdyž to myslím u každé knihy. Ale stoprocentně bych ji všem doporučila. Určitě stojí za přečtení, je prostě skvělá :D.

Začetl jsem se od první chvíle a nemohl jsem se takřka odtrhnout. Slovenština mi nedělala problém, troufnu si říct, že se k příběhu hodila víc než čeština. Někdy mi připadalo, že jsou v knize až moc velké detaily, na druhou stranu mi bylo líto, že má jen 361 stran. Na podobné téma existuje asi hodně filmů, ale podobnou knihu jsem nikdy nečetl. Je mi blízká tématem i prostředím. Hlavní hrdina mě dokázal nadzvednout ze židle i dojmout. Sám autor prostřednictvím hlavní postavy občas přizná jistou kýčovitost některých událostí, ale to mi vzhledem ke gay tématu vůbec nevadilo.
Doufám, že to nebude dlouho trvat a vyjde i v tištěné podobě.

Byl jsem oslovený Jonem Wangerem, zda bych si nechtěl přečíst jeho knihu. Pro mne to bylo překvapení, to se mi nestává každý den, abych dostal podobnou nabídku. Obdržel jsem od něj celé dílo vždy po několika kapitolách. Trvalo mi minimálně týden než jsem si našel čas a do knihy se začetl.

Prvé dvě strany mě nijak neuchvátily, "zas někdo kdo má rád lodě" :D, ale nevzdal jsem to a po první kapitole mě kniha dostávala čím dál více. Nevím čím to, snad naivitou, kterou je kniha psaná, či zvláštním nábojem, který na mě zapůsobil. Autor má evidentně velmi podobné cítění jako já.

Ač se to zdá neuvěřitelné, knihu jsem hltal každý den. Hned co jsem skončil v práci jsem letěl domů a i když jsem měl před zkouškovým, hltal jsem jen ji:).

Mohu říci závěrem, že mě osobně kniha uchvátila a i přes to, že příběh je naivní, občas průhledný, byl mi velmi blízký a velmi otevřený. I proto jsem se rozhodl, že pomůžu uveřejnit knihu Jonu Wangerovi a s radostí ze samotné knihy pomohl vytvořit stránky www.paralelobook.com, kde je možná zdarma tuto knihu si přečíst.

Tímto bych chtěl poděkovat autorovi knihy za jeho otevřenost a ochotu knihu uveřejnit všem ostatním, i všem, kteří mi pomohli projekt knihy dostat na světlo "boží".