Šikovnej kluk (Inger Edelfeldtová)

Nesmírně dobře napsaná kniha. Četla se skoro sama, za dva dny nebylo co číst. Knihu bych doporučil mladým klukům, kteří prochází coming outem jako teď právě já. Knížka mě psychicky podpořila v tomto nelehkém období dospívání. Určitě doporučuji, nebudete litovat. ;)

Tato kniha je pro mě svým způsobem osudová. Jako dneska se vidím v knihkupectví, kde jen tak nezaujatě bloumám a čtu jen poloviny názvů knih na hřbetech. A tu mě do očí trkne trochu zastrčená žlutá obálka. Nehledala jsem knihu s gay tématikou, ale našla jsem ji. A tahle kniha mě pak postupem času přivedla k dalším knihám a k filmům. Je výtečně napsaná, má co nabídnout nejen homosexuálům (jak vidno z recenzí), ale i heterosexuálům. Na konci, kdy se hlavní hrdina staví na vlastní nohy, jsem mu musela zatleskat.

Naprosto ojedinělý počin, který stále má co říci nejen mladým gayům a lesbám, ale také jejich rodinám. Citlivě napsané s jemným humorem. Bravo!

Skvělé, přečteno jedním dechem.

Opravdu poutavé.

Jistě by stálo za otázku, proč jsem do toho nepraštil a potají se nevypravil na nějaké vyhlášené seznamovací místo, jenomže já přece ve skutečnosti nejsem Takový Tamten, říkal jsem si. Nebo rozhodně nejsem tak směšný jako ostatní Takoví Tamti. Kromě toho jsem se neodvažoval vypravit se nikam sám, natož na Ta¬kové místo. Z novin jsem dokonce znal adresu několika tanečních podniků. A kdysi jsem slyšelo klubu **** - představoval jsem si nějaké hrozně dekadentní prostředí, něco s drobnými pulsu¬jícími světýlky a tančícími striptéry. Byla doba, kdy přicházel glam rock a bylo celkem in být aspoň bisexuál, pokud to člověk pojal okázale. Mě to samozřejmě lákalo, ale rozhodl jsem se, že je to směšné. Chlápkové co se houpou v bocích, pitomě se usmívají a nosí náušnice. Jestli si já někdy vyzkouším Homosexualitu, pak důstojně, aniž by si toho kdokoliv všiml. Jak to někdo může vystavovat na odiv - to j sem nechápal.
Ostatně bez lásky se žít dá… Láska přece není všechno. Tak například Velcí muži často na lásku vůbec nemají čas. Myslí důležitější věci. Nikdy ráno neurovnávají pomačkané polštáře a jejích mysl je stejně čistá a neposkvrněná jako jejich prostěradlo. Ó, být tak takovým velkým člověkem, myslitelem, který svými y těžce nabytými znalostmi pomáhá ostatním! Siddhártha! Jasný anděl, který se povznesl nad bahno živočišných pudů… Proč bych se nemohl stát velkým šiřitelem poznání nebo aspoň jed¬ním z těch zázračných dětí, o kterých se píše v novinách? Třeba psaní mi jde dobře. Copak všichni ti Mladí géniové, kteří vydávají románové a básnické prvotiny, mají opravdu co říct? Vždyť i já jsem stejně dobrý jako oni.
Bylo to jako nemoc. Nic jsem si nedokázal vychutnat, ničeho jsem se nemohl účastnit, aniž bych se sám sebe ptal, jestli bych já dokázal něco podobného. Přitom jsem nevěděl, co by se tak výrazně změnilo k lepšímu, kdybych byl oslavovaný a obdivo¬vaný. Asi jsem si myslel, že když mě ostatní budou považovat za obdivuhodného, pak se tak začnu vnímat i já sám. Jenže to se nikdy nestane, pokud ze mě bude Homosexuál. Protože to, jak si homosexuálové počínají, je takové nějaké směšné, říkal jsem si. I když homosexuál vystoupí na Mount Everest, je to stále homosexuál. Může dělat dobré věci přesto, že je homosexuál, ale nikdy nejsou stejně dobré. Je to všechno jakoby trošku špinavé, jako posmrkané kapesníky, uvažoval jsem.

Byl jsem zcela bezmocný. Do té chvíle jsem netušil, jaké to je být s jiným člověkem. Netušil jsem, co si to vlastně upíráni Bylo to, jako kdyby se ve mně protrhla přehrada, byl to pocit, jako kdyby měla uvolněná záplavová vlna smést úplně všechno. Skoro mě to vyděsilo.
Uprostřed objetí a opojení jsem přesto věděl, že tam za milostným žárem se rozprostírá úplně jiná realita. Připomněl mi ji matčin hlas, když jsem zavolal domů, že přespím mimo domov Měl jsem pocit, že na mě míří reflektor. Viděl jsem, jak se ve vzduchu zdvíhá tisíc ukazováčků, viděl jsem její oči plné úleku a nevěřícnosti a otcovy oči planoucí dětinskou zlostí.
Protože dva muži se přece milovat nemůžou. Dva muži se především nemilují spolu. Je pozoruhodné, že po tak hanebném prožitku člověk může upadnout do hlubokého a harmonického lvího spánku. Je pozoruhodné, že člověk potom nezchřadne celý bledý, s vpadlýma očima a navždy ocejchovaný za své perverznosti, a místo toho se směje, vypráví a žije jako obyčejný člověk. Ale nejpozoruhodnější ze všeho je to, že člověk dokonce má tu drzost být šťastný, jako kdyby byl úplně normální. Měl by se skutečně stydět.

Musím se přiznat, že jsem ke knížce přistupoval s velkým despektem, čekal jsem současnou tendenční blbost typu DVD Sebastian. Mýlil jsem se, možná to, že už byla napsána před třiceti lety, nebo kvalita autorky způsobilo, že jsem knížku přečetl na jeden zátah a stejně jak napsal "mink001", na mnoha místech jsem se taky našel.

Moc hezká knížka, docela jssem se v ní našel :-)