Sněhová královna (Michael Cunningham)

Knížky jsem se nemohl dočkat - jak se objevila, donesl jsem ji domů a dal se do čtení. Po první kapitole putovala na noční stolek a ležela tam několik měsíců, letěla se mnou na dovolenou a nepřečtena se vrátila. Po těch prvních pár stránkách bylo jasné, že to není čtení pro všední den. Až sváteční nálada a vánoční zklidnění přinesly soustředění a otevřenější mysl.

První polovina textu je silně zahuštěná, nikoli dějem, ale myšlenkami, úvahami, příměry. Půl věty vydá za odstavec jiného autora, čte se skoro nesnadno. Zdá se, že text původně rozvinutější byl seškrtán na dřeň, je ale nádherný. Za polovinou je vyprávění o něco prostší, o to ale důsažnější. Pokud se pamatuju, poprvé u Cunninghama nehraje homosexualita roli čehosi zvláštního, výlučného. Prostě je. Jediná erotická scéna je prostinká a hetero.

Netřeba pochybovat, že Cunninghamovo srdce bije doleva. Po přečtení rozhovoru k českému uvedení knihy - https://art.ihned.cz/knihy/c1-62313680-michael-cunningham-rozhovor - jsem měl obavy, že snad klesl až k agitaci; naštěstí nikoli. Posedlost rmutem politického provozu, děs ze znovuzvolení Bushe, jsou použity jako záporná charakteristika jedné z postav. Jako důkazy její prostoduchosti, závislosti na okolí. Ten rozhovor je hlavně dokladem dobrého marketinku.

Jak Cunningham lidsky dozrává, jsou zralejší i jeho postavy. Je zajímavé, jak osloví čtenáře mladé, kteří se do nich - nezatíženi životními zkušenostmi - mohou spíš vcítit, a jak ty, kteří s výhodou obdobných prožitků mohou s postavami přímo souznít. V každém případě jde o skvostnou prózu, která udělá radost každému milovníku dobrého čtení. Opravdu ale nejde o četbu pro každodenní cestu tramvají.

P. S.

Někdo se asi zeptá, o čem to je. Jako ve všech dobrých knížkách: Kdo jsme, odkud přicházíme a kam jdeme. Jakoby si ti literáti nemohli už najít nějaké nové téma...

Tak jo. Příběh dvou bratrů, HM a HT, které kdysi pozérská matka svázala příslibem pečovat jeden o druhého. Matku nechá Cunningham zabít bleskem, vzájemný závazek ale zůstal a byl spíš svazující, oba bráškové, ve školách nadějní premianti, v životě neobstáli a dělají podřadnou práci. Vlastně nikdy úplně neopustili hnízdo, neosamostatnili se, nevylétli do světa, nebyli opravdu sami sebou. Až krize středního věku je uvolnila a dovolila jim konečně navázat plnohodnotné partnerské vztahy, které skutečně odpovídají jejich povahám. To je holá dějová kostra, když už ji musíte mít... a taky si přečtěte Andersenovu pohádku: https://cs.wikisource.org/wiki/Sněhová_královna.