Recenzi napsal/a petr12

Patřím ke generaci, která se k informacím o homosexualitě dostávala složitě, protože se v socialismu vše, co nějak nezapadalo do pevně daných kolonek, odsouvalo mimo zorné pole běžných lidí. Pokud bych si měl ale utvářet představy o seznamování se podle tohoto "návodu", tak bych se s úzkostí schoulil do klubíčka a dlouho z něj nevytáhnul ani nos z obavy, abych nemusel absolvovat tak složitý proces. Produkce Země vycházejícího slunce je v mnoha ohledech velice specifická i v rámci regionu. Proces seznamování obsahuje dlouhé období oťukávání ještě před oficiálním začátkem randění. V tomto případě je každé kritérium umocněno na druhou....

Pomalé tání ledů způsobí, před závěrečnými titulky, přílivovou vlnku způsobenou vzájemným popichováním obou kluků od samotného úvodu. Před koncem následuje vyjasnění jisté, celkem nepodstatné, skutečnosti. Takže vydržte do poslední sekundy.

Snímků mladých dospělých vypuštěných do víru vysokoškolské non stop párty, přerušované nudnými přednáškami, existuje mnoho. Tento zapracoval do děje pro "odlišení se", ingredienci tajemna. Jen je škoda, že jsem hned v počátku objevil onoho tajemného loutkovodiče. Na druhou stranu jsem se mohl soustředit na mnohé nastražené, často bizarní, pasti. I přes značnou neotesanost mě film hlavně bavil. I když s komediálním rozměrem tvůrci pravděpodobně nepočítali. Jo, několikrát jsem se i lehce lekl.

30 minut ryzího člověčenství.

Již na první scéně si můžete otestovat, zda se vám bude sitcom líbit. Na podobně "vtipných" situacích je totiž tento výchovně vzdělávací projekt vystavěn. Je to strašná blbost. K mému překvapení jsem se ale občas i bavil.

V posledním polibku touží strávit JM poslední den s IIi-em, bez jeho přítelkyně. Díky její krátké návštěvě se JM utvrdí v nutnosti odjet do Manily a spálit za sebou tento most. Kromě pár horizontálních scén je snímek natáčen v pohybu. Kamera je často roztřesená a zbytečně dotěrná. Děj je jednuchoučký a herecké výkony řekněme úsporné.

Sice se jedná o klasický případ natáčení party lidí čekajících na objevení, díky vzájemné chemii mezi Shanem a Jonathanem vzniklo dílko hodné divácké pozornosti. Především Chris Murphy Smith je svým způsobem okouzlující. Trošku jako Jake Gyllenhaal.

Hezké zpracování potřeby být s milovanou osobou propojen jak citově, tak i fyzicky. Japonci jsou v projevech náklonnosti vůči druhému hodně rezervovaní. Jejich letmé dotyky rtů evokující polibky, jsou úsměvné, ale v rámci zvyklostí maximem možného. Děj spěje od začátku k nevyhnutelnému konci za doprovodu pohodových herců.

Na první pohled téměř groteska o vztazích. Když neodoláte pokušení a odhodláte se k bližšímu zkoumání, tak vám dojde, že se i přes geniální herectví Denise Ménocheta jedná o další tuctovku o patetickém "starci", který posloužil jen jako žebřík jiným k úspěchu.

Často se nestává, aby chyběla ústřední postava(y) a před kamerou pobíhali jen mravenečci hledající svoji královnu. Občas se je podařilo správně nasměrovat. Jindy ne. Široce rozkročený scénář se snažil oslovit co nejširší publikum. Milovníky dysfunkčních amerických rodin, jejichž členové byli zralí na psychologickou pomoc. Přitom by stačilo otevřeně si popovídat mezi sebou navzájem. Na své si přišli milovníci Londýna a staré dobré Anglie. Prostor byl dán i nejrůznějším postavičkám. Od lůzrú až po honoraci. Ten výběr byl tak široký, že si musel každý vybrat. Někdo se pohoršil, jiný pobavil na cizí účet. Párkrát jsem se zasmál. Za mě tedy...

Kdyby se uměle nenastavovala délka jednotlivých epizod častými, mnohdy zbytečnými, flashbacky a dlouhými závěrečnými titulky, byla by stopáž třetinová, ideální pro filmové zpracování. V rámci dané kategorie by tak vzniklo koukatelné dílo.

Forma plně koresponduje s obsahem narychlo psaného scénáře.

Poválečnou dobou načichlé drama plné mystična. V hlavní roli s Michalem Kernem, který svou postavou vyloženě žil. Ostatní jen hráli a zasloužilí umělci Labuda s Čtvrtníčkem do toho pěkně házeli vidle. Bohužel mohutně podporováni opakujícími se déjà vu, díky kterým se děj rozplizl do beztvaré hmoty.

Sociální inteligence obou hlavních postav není příliš vysoká. Tvoří ale hlavní sílu posouvající děj kupředu. Nedorozumění se vrší až do samotného závěru. Kluci působí jako zhmotněné předlohy. Snad i díky krátké stopáži jednotlivých dílů to tak nějak docela funguje.

Elegance Bratton se rozhodl sedět na dvou židlích současně, když režíroval snímek čerpající z vlastních zážitků, ke kterému si napsal scénář. Ten byl dle mého názoru největší slabinou filmu. Byla znát snaha vyvažovat vlastní útlak s dobrým jménem USMC. Chyběl mi niternější vhled. Až na pár scén se jednalo spíše o "náborové video pro gaye." Jeremy Pope v hlavní roli a Raúl Castillo se naštěstí chopili svých rolí se vší vervou a udrželi loď před potopením do hlubin plných tuctových (vraků) braků.

I přes určitou dávku "umělecké licence" mám rád příběhy vystavěné na reálných základech. I přesto, že v mnohých "životopisných" lze najít totožné styčné body, díky kterým je děj předvídatelnější. Stále to neštěstí není Asijská Bl produkce modrých kraťásků. Jde jasně poznat, že se na scénáři podílel jeden ze zúčastněných předkládající realitu z vlastního pohledu. Další oči zúčastněných by se hodily. Ale i tak jsem byl místy dojatý. Jim Parsons pro mě však, i přes dokonalý herecký výkon, zůstává mimozemšťanem s autistickými rysy. Z hudebního doprovodu mě potěšila Robyn. Škoda těch rušivých sitcomových vsuvek.

Bylo příjemné sledovat kontrast synovy minimální mimiky a celkové plochosti s otcovými vrásky, ve kterých se skrývala životní moudrost, nefalšovaný zájem o syna,...

Vzhledem k dané kategorii dokáže Self, díky promyšlenému scénáři, zaujmout natolik, že celou sérií zhlédnete klidně na jeden zátah bez odpočítávání minut zbývajících do konce epizody (série). Na hercích jde poznat nezkušenost s prací před kamerou, ale v kombinaci s jistou dějovou dávkou naivity působili docela fajn.

Lifetime se rozhodl natočit vánoční gay romanci. Jake Helgren byl jasnou volbou díky svým zkušenostem v daném segmentu "po zhlédnutí vymaž". Hloubku jsem neočekával. Líbivé tvářičky ano. Obojího jsem si užil vrchovatě. Takže nemám právo si stěžovat.

Koncept natáčení v hotelovém areálu a jeho blízkém okolí je typický pro low cost produkci. Při správném výběru může pomoci po vizuální stránce. Nejvíce informací získáváme zrakem. I proto je důležité volit vhodné herce. Ne každého má však kamera ráda. Zde si především představitele Puttera, tzv. zaklínače hadů, vyloženě vychutnala a vlastně i jeho parťáka Yoshiho, který se ji přímo bál. Holky, ale i "holka" tahaly za delší konec provazu a snažily se vylepšit dojem z tohoto projektu, který by potřeboval 'vytunit" i po scenáristické stránce.