Recenzi napsal/a Václav
Bude to asi působit bláznivě, ale film Spetters ze všeho nejvíc připomíná úvod Komenského Labyrintu světa. Také postavy filmu procházejí svým světem (menší holandské město 70. let), aby Verhoeven mohl ukazovat a kritizovat řadu špatností, alespoň těch, které lze vnímat dvacetiletýma očima. Film proto v některých divácích vyvolává pocit, že si Verhoeven vybral cílů příliš mnoho, a v jiných divácích pocit, že jich je tak právě dost ke kritice celé epochy a celé společnosti. Šíře záběru vede k jisté rozostřenosti, která ponechává prostor pro nesmyslné výpady, že Verhoeven útočí proti gayům, ženám, či postiženým. ...
Dívat se na film Victim je snad i povznášející: kontroverzní téma, riziko společenského deklasování, a přesto se toho odvážil jak zdánlivě neviditelný tvůrčí tým, tak herci, kteří jako "tváře" filmu byli první na ráně. O něco jim šlo a něco pro to riskovali. Jestli se dnes těšíme dost rozsáhlé svobodě, vděčíme za to - třeba vzdáleně - i jim. Zejména případ nešťastného Turinga vyvolává pohoršení nad (tehdejším) britským konzervativismem. K dekriminalizaci homosexuality došlo v UK v roce 1967, u nás v roce 1961. Rozdíl ovšem není tak velký. Porovnejme pro změnu, jaké filmy se kolem roku 1961 točily u nás....
Uvidíme řadu kluků, které vidět je fajn. Uvidíme ale také film, který je jedno velké oběhané klišé: komedie o tom, že dospělý neprůbojný kluk se bojí vyoutovat před rodinou. Snaha podat vztahy gayů jako ty nejpřirozenější na světě je pozitivní, což ale tvůrci shodili dalšími otřepanými klišé, komickými postavami v podobě transky, otce - machovského tupce, čiperné babičky, sestry - hodné dračice, atp. A hlavně uvidíme film, kde krom pár málo scén, které mají dojímat, všechny ostatní povinně musí být vtipné. Za každou cenu, prostě musí. Konec rozpaky dovrší slaďounkým happyendem, kde všichni hodní jsou ještě hodnější, a ten jediný...
Daleko víc, než o příběh homosexuálního pubescenta, jde o film sociálně kritický. Nezačíná zvlášť hezky: když na tebe život není moc hodný, potrestej se důkladně. Máš nadváhu? Válej se u bedny a tláskej brambůrky, oříšky, pivo, šnaps. Není kolem tebe moc hezkých věcí? Běhej doma v podvlíkačkách. Rád bys žil líp? Schovej se do snu vystavěného podřadným zpěvákem ještě podřadnějších oddrhovaček ("Noch eine Flasche Bier Und Du vergisst Deinen Schmerz"). Pak sny pobourá realita, a neprobouzí se z nich právě snadno. Tím spíš, že náruč příliš hodné maminky zatím vždycky ochránila před všemi trampotami a uzavřela Floriana...
Když chcete natočit silně enigmatickou story, můžete ji samozřejmě zašifrovat klidně i Enigmou, woo-doo přitom dobře poslouží jako třešnička na dortu. Divák by ovšem za snahu o luštění měl dostat i nějakou odměnu, jinak by si o vás třeba mohl pomyslet, že jste pozér, v krajnějším případě podvodník. Od roku 2011 byly na IMDB vloženy pouhé dvě divácké recenze. Zatímco jeden divák se domnívá, že film je vizuálním dialogem mezi světem dítěte a světem teenagera, druhý naříká: "Dokonce i masturbační scéna, vložená nejspíš ke zvýšení zajímavosti, tento účel prostě neplní, a tak zbývá jen údiv, že bylo tolik času a...
Tříminutová soustředěná palba na city je provedeným důkazem, jak dobře je zpozornět vždy, když už v titulku je něco "Last". Nesnaží oni se autoři umělou osudovostí zakamuflovat slabost dílka samého? Zde rozhodně.
Dobře udělaný a neošizený film sestavený podle řady mnohokrát osvědčených vzorů. Krásní lidé, líbivá prostředí, ladící muzika. Prvoplánové, velmi útočící na city, mnohokrát by méně bylo více (scéna se snubními prsteny!), jenže tak to vidíme my s našimi evropskými studenými čumáky, toto je pro jiné publikum. Frňáky můžeme ohrnovat, jak nám libo, jenže si nelze nepoložit otázku, jestli to u nás opravdu děláme lépe. Jestli citlivá společenská témata umíme podat také běžnému divákovi a něco tím udělat pro něj i pro sebe. Totéž téma u nás by bylo pojato velmi skorointelektuálsky, velmi Geislerová-Vilhelmová-Liška-Macháček, velmi málemalternativa, velmi...
Film nepříliš zkušeného scénáristy a režiséra měl zřetelně být velkolepou parodií, vybral si ale k parodování příliš mnoho cílů, příliš kombinoval, přidal příliš mnoho znepřehledňujících gagů, a záměr nevyšel a zvrhl se v klasický kočičkopejskovský dort. Vznikla praštěná sci-fi a krimi pohádka o teplých dorostencích pro teplé dorostence (ne, že by na mnoha místech nebyla zábavná). Ale proč ne: rozhodně můžeme rakouským teplým dorostencům závidět, jak výpravné pohádky se tam pro ně natáčejí. Umí si u nás tohle někdo představit s "mladými nadějemi českého filmu"? Ocenit je nutné naprostou přirozenost a nenucenost, s nimiž je pojednáno...
Příběh je obtížně uvěřitelný, příliš chtěný, nucený a upachtěný. Avšak vše odpuštěno: možnost vidět, jak dorůstá Jelle Florizoone, mnohé vynahradí. V Noordzee, Texas Jelle na první pohled padl do oka naprostou přesvědčivostí, přirozeností, a vzbudil velkou naději, že nejde o další v řadě dětských hvězdiček, které potěší roztomilostí a s dospělostí zapadnou: bylo jasné, že Jelle je skutečně herec. Bylo by fajn, kdyby se mu už dostalo dalších příležitostí, nikoli jen roliček v problematických kraťasech, a kdyby neuvízl v nevelké škatulce gay-themed filmů. Zaslouží si to i on, i diváci.
Film vznikl v době, kdy předmětem veřejné diskuse byl také názor, že součástí rozšiřování lidské svobody by mohla být i dekriminalizace sexuálních kontaktů dospělých s nedospělými, jestliže nedospělí vysloví souhlas. Jedním z významných zastánců myšlenky byl Daniel Cohn-Bendit (následně ovšem tvrdil, že mu šlo jen o "verbální provokaci"). Pozdější pedofilní aféry myšlenku odsunuly mimo oblast možného. Nepochybuju, že správně. I když formální stanovení věkové hranice je samozřejmě diskutabilní, vždy padne otázka, jak dalece je souhlas nezletilce poučený, jsou-li při dohadování se dospělého s nedospělým síly obou stran vyrovnané, a zejména, je-li nezletilec na dospělém natolik nezávislý,...
Film starý přes dvacet let, přesto působí stále velmi uvěřitelně, autenticky. Ze studentů a dalších obyvatel malého městečka vytvořen maličký model francouzské společnosti zasažené a rozpolcené emancipací Alžíru. O hodně jiný začátek šedesátých let, než u nás, přesto i tam komunistická učitelka setře studenta za otevřeně vyslovený názor. A uprostřed toho všeho maturant Françoise hledá, jak si poradit se životem homosexuála. Asi nejdojemnější je scéna, v níž Françoise dychtivě a marně klade starému homosexuálnímu obchodníkovi otázky, na které ještě nikdy nikdo nenašel odpověď... Pohled, s nímž starý pán sleduje odcházejícího studenta, stejně jako pár závěrečných scén filmu, patří k filmovým...
Když film začíná záběrem na školu a pověstný žlutý autobus, obvykle se musíme přichystat na sled klišé, kde jediným překvapením může být pořadí, v němž budou naservírována. Tenhle film přeci jen trochu vybočuje. James je zamilovaný do mizery, který toho zneužívá k fyzické i psychické šikaně, James ale najde krásný způsob odplaty, který hajzlíka zasáhne na pořádně citlivém místě. Závěrečná sprška pak všechno kouzelně relativizuje a ironizuje. Moc milé.
Když máš strach z technických úskalí sexu s holkou, vyzkoušej si to napřed s kamarádem. To, a nic jiného, je poselstvím tohohle kraťasu, zcela evidentně zacíleného na HT středoškoláky, jako je zacílena i spousta jiných podobných filmů, zejména o homofobii a šikaně, na které se rádi díváme i my. I když zde vidíme praktiky z ryze technického pohledu homosexuální, navíc v provedení dvou velmi sympatických kluků, ti kluci nemají jakékoli homosexuální pohnutky a film má nulový homosexuální obsah. Pro nás má jediné sdělení, byť asi nezamýšlené: neztrácej hlavu pokaždé, když vidíš něco lákavého, přemýšlej realisticky o motivacích, jinak můžeš dostat...
Těch holek, co na tohle kluci sbalí! To snad ani nestačí zpracovat...
Už velmi mladé dívky dokáží rozpoznat, že cosi začíná ohrožovat jejich výhradní vlastnictví kluka, kterého si ulovily. K výstraze jim stačí i jen písnička...
Asi stále víc musíme rozlišovat mezi filmy o gayích pro veřejnost a filmy o gayích pro gaye. Ty první mohou asi jen obecně informovat, ty druhé mohou jít i do hloubky. Tenhle je jasně pro veřejnost, a fungoval by, pokud by zabloudil kamsi do konzervativních kruhů, kde o otázkách homosexuality ještě nic neslyšeli. Fungoval by ještě líp, kdyby roli mladíka tonoucího ve zmatku hrál věkem a vzhledem odpovídající, a tedy přesvědčivý představitel, jenže tak tomu není, jak píše Jiří. Zájem dát vydělat starému kamarádovi asi převážil nad zájmem natočit dobrý film. To ovšem ani v našich končinách nepřekvapí...
Film působí, jako by bylo poslepováno několik epizod roztočeného, ale nedokončeného seriálu, aby ta práce nepřišla nazmar. Příběh a humor, které by stačily na krátké epizody, celovečerní film bohužel neunesou. Ryzí katastrofou je český dabing. Těch pár herců, kteří si vystavěli živnost na tom, že umí mluvit "teploušsky" (přesněji: tak, jak má veřejnost ráda, když mluví homosexuálové), přechází z filmu do filmu a je z toho už pěkně otravná macha. Za to ovšem britští tvůrci nemůžou.
Za peníze se dá koupit jen sex, ne duše. Mladý prostitut Leo to dobře ví, šedesátiletý ženatý bankovní úředník Nolan se to musí teprve naučit. A je to učení hodně perné, Nolan, bláznivě zamilovaný jako sextán, si s Leem přivede do života i jeho pasáka, a ti oba mu plení domov, zaměstnání i přátelské vztahy. Nakonec nemá nic, ani toho prostituta, a to ho teprve pohne, aby poprvé od dvanácti let, kdy si svou homosexualitu uvědomil, začal normálně žít. Dost pozdě. Robin Williams má mnoho příznivců, a ti budou filmem nadšeni: užijí si jeho mnohokrát ověřeného rozšafného...
Němec Jonas (HT) a Brit Philip (HM) se skamarádili v Londýně a vydají se spolu do Braniborska fotografovat. Tam potkají stopujícího Poláka Borise, který jim pomůže pochopit, že vlastně patří k sobě: Jonas začne na Philovo dovádění s Borisem žárlit. Za odměnu je Borisovi ultimativně oznámeno "Boris, you have to leave." A Boris opravdu odchází s tváří nehezky sešklebenou pláčem. Slovani, to jsou takové ty bizarní postavy, co nám roznášejí jídlo v restauracích a myjí záchody, proto se k nim ale ještě nemusíme chovat slušně. Však je také Boris zobrazen sice jako slovansky půvabný, ale i dost oplácaný a...
