Recenzi napsal/a petr12
Na první pohled dílo partičky nadšenců, po kterých se následně slehla zem, nabízí další dílko na téma zločinu z nenávisti. Výsledek je sice toporný, ale docela sledovatelný díky slušné práci s dávkováním napětí.
Původní koncept nastaveného zrcadla především naší komunitě přetavili v pravou a nefalšovanou agitaci. Ruské reálie vyhnali do extrémů, zjevně díky zkreslenému vnímání zemí za hranicemi bývalé "železné opony". Samozřejmě neměli koule točit v Rusku. Tím se stali předvojem našich nynějších netových bojovníků z pohodlí a hlavně bezpečí svých domovů. Tipoval jsem Pobaltí. Vyhrála Ukrajina. Takže film dostal nově i punc válečného bojovníka. Pokud máte rádi mediální masírku, raději si pusťte Událostí na ČT. Za mě se jednalo o obrovské zklamání. Bohužel
"Festivalový snímek pro běžné diváky" nabízí docela monotónní pohled na vztah mezi nájemným hetero klukem a jeho chlebodárcem. Děj se točí mezi domovem, práci a nudnými dýchánky. Současnost je konfrontována s budoucností. Jediným ozvláštněním jsou slovní hříčky. Ale ani ty nedokázaly film vytáhnout z šedi průměrnosti.
Co kdyby...se lidská (menšinová) sexualita přestala vy(zne)užívat pro vlastní propagaci? Vždyť je tolik věcí, které můžeme okolí nabídnout. Je smutné, že se někteří prezentují jen jako zástupci menšiny. Vždyť se nejedná o zásluhu, ale nedílnou součást vlastního já. Pojetí filmu mě zklamalo. Jsem trans, nechci být vnímána jako trans, ale stále na daný fakt upozorňuji. Co to jako má být? Další film o sněhové vločce. Škoda promarněného potenciálu.
Jsem rád, když děj zabrousí mimo probádané vody. První díl byl ale i pro mě těžkým úletem. Díky titulkům, za které děkuji, jsem dal seriálu druhou šanci. Koncept se mi začal líbit. Mám rád, když nechají autoři prostor k přemýšlení. Bavilo mě snovat různé teorie o Amberovi. Liova postava bohužel příliš sloužila k propagaci sponzorských produktů. Celkově mě ale herci bavili. Škoda místy překombinovaného děje a slaďoučké hudby.
Čekal jsem až do samotného konce, zda nedojde k pozitivnímu zvratu, otočení kormidla o 180 stupňů...Marně. Ani jeden z milujícího páru neustoupil z počátečního postoje. Na druhou stranu...Proč ne? Vždyť je fajn porušit pravidla.
Pohodička ve stylu sedánku u čaje o páté. Příjemná a poklidná podívaná plná cukru na talíři a cukrování mimo něj, byť zpočátku hodně nesmělého.
Znáte ten pocit, kdy byste nejraději velmi aktivní, neplést s atraktivní, protějšek nejraději na chvíli vypnuli a odpočinuli si nejen od jeho nekonečné salvy slov? Jistě, mohl jsem zvolit stopku. Tento pocit jsem měl z NPH, kterého neznám z HIMYM. Minul mě i Sex ve městě a další kultovní gay seriály. Celou dobu mi přišel protivný. Tak jsem se spíše zaměřil na Michaelovu parťačku Suzanne. Ani děj mi nepřišel nijak originální. Zažíval jsem totiž nesčetná déjà vu. Patřím již mezi pamětníky. Je těžké přijít s něčím novým i pokud jde o ostřílené profíky. Pojal jsem tedy seriál jako pohádku...
V postsovětských zemích jsou lidé odkázáni, díky oklešťené, nebo zcela nefunkční sociální politice, sami na sebe, rodinu, v lepším případně na sousedy. Zákonitě tedy vznikají komunity s vlastními pravidly, společnou vírou..., trestající každou odlišnost. Wet sand je výpovědí o lidském strachu z neznáma. Homosexualita je jen jednou z mnoha možností, vyvolávajících stejné vzorce chování v okolí. Jedná se o vděčné téma určené k prezentování na festivalech. Tímto ale nechci shodit film jako celek. Ten působí kompaktně, promyšleně, řemeslně solidně zpracován. Herecky zajímavě pojat. Chybělo mi v něm však to pomyslné COSI, které by vyvedlo dílo z šedi....
Když začínáte výšlap na horu z nulové nadmořské výšky, máte šanci vystoupat do vyšších poloh. Stejně tak začíná celá trilogie. Počátek byl nejistý a šlo spíše o osahání si řemesla. V druhé části jsme postoupili do vyšších poloh, abychom se v závěru dostali konečně do základního tábora. Chápu snahu prosadit se v dynamicky se rozvíjející oblasti BL snímků. Každý nějak začíná. Nebylo by na škodu jít nejprve na zkušenou. Komplex totiž působí uměle, včetně výkonů adeptů na herectví.
Animals je v první řadě snímkem o zločinu z nenávisti, který vás nenechá klidnými. Brahim je po otci muslim a také gay, který bohužel nasedl do auta jedoucího "špatným směrem". Děj pokračující za cílovou pásku, na které předešlá auta zabrzdila, se snaží vysvětlit (ospravedlnit?) konání hlavního agresora. Zaujal mě způsob natáčení "za pochodu", typické pro nízkorozpočtové projekty. Proto jsem byl překvapený délkou závěrečných titulků.
První dvě série nesou znaky typické pro tvorbu fanouškovské tvorby. Snad i díky natočení Label me, dosáhli na vyšší rozpočet odrážející se v kvalitativní posunu. Představitel Jana je ovšem na pořádnou ťafku.
Matthew Montgomery je neklamným znamením béčkového filmu. Nezklamal. Dovedu si ale představit, že námět může oslovit nejednoho zralého muže toužícího po chlapci v náručí.
Ve své době se jistě mohlo jednat o vysoce záslužný počin. Pohledem dnešní optiky nemá moc co nabídnout.
Jasně daný cíl sblížení se naruší dva "predátoři", kteří si neuvědomují, že kostky jsou již dávno vrženy.
Scénář sází hlavně na střet tradičního a liberálního vnímání světa. Není však ostré hrany, která by nešla otupit.
Jako první se mi vybavil cajdák, který jsem si broukal během sledování. Potenciál dotknout se divákova srdce mne bohužel minul.
Vysoce návyková podívaná, kterou jsem absolvoval s růžovými brýlemi na očích.
Jeden z mnoha seznamovacích projektů snažících se najít ideální protějšek, který ovšem neexistuje. Chybička se totiž vždy vloudí.
Pořízení si, pokud možno vlastního, potomka se stalo součástí mnohé kinematografie. V tomto případě ale budete překvapeni směrem vývoje děje, který se neočekávaně rozvětvil a zabrousil do temné historie.
