Recenzi napsal/a petr12
Musel jsem zapátrat v historii prohlížeče, abych přišel na název. Až tak mi zůstal v paměti zarytý. Je totiž nijaký. Takara, stejně jako Amagi, ve všem totálně plavou. Občas se nějakého stébla chytí, aby se vzápětí pustili. Nějakým záhadným způsobem ale oba zdárně dosáhli břehu. Smyla se brzy hranice mezi lovcem a kořistí. Chyběl jim aspoň strohý návod jak na věc. Od čeho je internet? Nepřítomnost mimiky nahradili často divnými gesty a celkovou teatrálností Amagiho. Kdybych si nezjistil věk představitele Amagiho, tak bych ho tipoval na dítě ze základky, vhodný to objekt pro strýčky se...
Projekty točené "partičkou přátel", během čekání na začátek umělecké kariery v showbyznysu, mohou být zajímavé. Líbila se mi dějová linka bez zbytečné vaty i vývoj vztahu. Snaha byla, výsledek působil rozpačitě a v Jordanově případě příliš stroze.
Crazy komedie plná pestrobarevných outfitů, výrazného líčení a v neposlední řadě lidskosti. Nechybí příběhy z dětství, které jsou nedílnou součástí mnohých reality show, díky kterým si diváci s aktéry vytváří vztah. Smál jsem se. To je pro mě nejdůležitějším měřítkem při sledování komedií. I will survive...
,,Dobrý den, nemáte prosím vás trochu vody? Já mám takovej hlad, že bych u vás i přespal...“ ve zfilmované verzi.
Pokud jde o činy v rámci vzdání holdu někomu, kdo si jej po právu zaslouží, tak jsem více kritický. Aby nedošlo k zneuctění, znevážení. Příběh z padesátých let působil věrohodněji. Byl mnohem lépe pojatý. Osmdesátá léta působila dojmem povinné jízdy. Včetně přehnaného make-upu a divné stylizace. Vzpomínková část působila lidštěji a s pověstnou chemií mezi hlavními hrdiny. Zpracování je typické pro britské filmy balancující mezi divadelní a televizní tvorbou. V tomto případě ale trefně vystihla přenos divadelní hry na televizní obrazovku.
Existuje větší klišé než (gay) barman toužící prosadit se před nebo alespoň za objektivem? Philip je jedním z nich. Navíc byl na správném místě v ten správný čas. Bez mrknutí oka dokázal využít (zneužít) Sebastiaana z jehož strany byla cítit snaha o něco hlubšího. Posloužil však jen jako kariérní žebřík. Bohužel. Kluci sice byli pohlední, působili však křečovitě a bez výrazu.
Často přemýšlím, na jakou skupinu cílí daná produkce. Jestli to má být první vlaštovka, tak budu rád, když zůstane u nižšího čísla opeřenců. Je zajímavé zapátrat v nových vodách, ale do těchto se jen těžko budu vracet. Očividně mi chybí pohled ženy. Ta hlavní zde byla neskutečně nepříjemná. Zřejmě lvice nové éry.
Jan Werich svého času prohlásil: "To je blbý, to se bude líbit." Minimálně fanouškům pinoy produkce.
Zajímavý pohled na (virtuální) influencery, které porovnává s domácími videi zachycujícími realitu. Vizuální dojem umocňuje kamera hrající si s netradičními úhly záběrů a stínohrou.
Ukázkový případ trojúhelníku, který by měl být v ideálním případě rovostranný a ne rovnoramenný s vyhlídkou na rozložení se. Počáteční idylka vzájemně se přitahujících chlapů se s vypadávajícími kostlivci ze skříně začne měnit. Je to další projekt "partičky přátel", tentokrát s pěknou vizuální podobou.
Klasický výtah, který by měl pomoci rozjet kariéru dalším čekatelům na hvězdnou kariéru. Nabízí naději lidem se zlomeným srdcem.
I přes francouzskou koprodukci je snímek o podprahovém vnímání vztahu dvou přátel, mezi kterými by mohlo být něco hlubšího. Časové prolínání působí jako by se odehrávaly dva oddělené příběhy. Jeden do Tibetu a druhý do Provence. Herectví je minimalistické a sedí dobře k dokumentárnímu zpracování. Sledování však vyžaduje vyšší míru trpělivosti a otevřenou mysl.
Jan Hrynkiewicz mi zpočátku typově moc neseděl v roli Barteka starajícího se o celé hospodářství. Zato Pawel Tomaszewski mi zdánlivě připomínal Maxe Riemelta, pro kterého mám slabost. Děj se skládal z motivů známých z jiných produkcí. Jak ale originálně pojmout romanci na venkově? Vše vzájemně do sebe zapadlo a výsledný dojem byl kupodivu na polskou produkci příjemný.
Mezi Linem a Mariem funguje neobyčejně silný vztah zahrnující i znaky překračující znaky bratrství. Zatímco z jedné strany se jedná o pouhé rozšíření vykolíkovaného území, ze druhé jde jasně cítit touha po přerodu ve vztah milenecký. Při konfrontaci dochází očekávaně ke konfliktu, který vrcholí poněkud překvapivě - procitnutím a klidem v duši.
Gemini je vhodné zhlédnout coby zástupce rozšiřujícího počet zemí, které točí gay produkci. Zpracování působí poloilegálně a hodně opatrně. Závěr je...překvapivý.
Díky osobním zkušenostem jsem se nedokázal oprostit od časté konfrontace. Chyběl mi potřebný nadhled oprošťující od uvědomování si mnohých faulů.
Další kousek z knihovničky, který si z dlouhé chvíle přečtěte, vrátíte na stejné místo a díky tuctovosti se k němu již nevrátíte.
Matt Carter je ryze renesanční umělec. Mistr mnoha profesí, který si mě od samotného začátku zaháčkoval úžasnou atmosférou, ryzím pocitem sounáležitosti a hlavně opravdovostí. Vše okořenil vášnivým vztahem plným člověčenství. Hlavně ostatním z branže ukázal, že vztah je i tělesné povahy, při které si oba užívají třeba jen letmých polibků a dotyků během každé vhodné chvíle. Alexander Lincoln mě přímo ohromil a vyloženě jsem mu visel celou dobu na rtech. Konec koresponduje s vývojem obou hlavních postav, proto jsem nebyl až tak překvapený.
Marco Berger se rozhodl vrátit k bazénu vybízejícímu k odpočinku a hovorům o h.... a pumřímu očuchávání si kulek. Sice do děje zařadil více erotiky a gay postsvu/y, ale nedokázal mi zprostředkovat to jeho jedinečné erotické dusno. Mohl instalovat pár kamer do "chlapecký" šaten a z nich sestříat film.
Kámoši jsou v první řadě kontroverzní. Během prvního víkendu vydělali pouhých necelých 5 milionů dolarů. Koho chtějí autoři oslovit? Militantní aktivisty? Bobby je totiž cynik hrdý na své postavení v komunitě. Aaron je jeho přesný opak. Kdo půjde do kina na hysterku, která neustále okolí otravuje svým zapálením pro věc? Vysoká míra sarkazmu celému projektu jen uškodila. Přemíru agresivního tlačení různých...ismů jsem si vykompezoval postavou Aarona. Pro Luka mám totiž slabost a užíval jsem si jeho spanilou jízdu. Konečně působil uvolněně. Díky za něj
