Recenzi napsal/a Misova
Ve vzpomínkách se můžeme vrátit kdykoliv kamkoliv a prostřednictvím někoho jiného prožít neprožité... Krásné...
Milé a ukazující, že není potřeba dlouhých proslovů k vyjádření toho, co cítíme. Když chceme, vždycky si cestu najdeme...
Každý si zaslouží svou lásku a štěstí bez ohledu na pohlaví a milovaná osoba je prostě nejvíc...
V rytmu hudby rytmus lásky, strachu i pochopení.
Je to tak...je jedno jestli je kreslené nebo živé, srdce bude vždycky vědět ke komu patří. Úžasné 4 minuty...
K tomuto seriálu jsem se vrátila po nějaké době. Líbil se mi už tenkrát a teď možná ještě víc. Krásný, něžný, občas vtipný, plný emocí, no v boji o lásku a rodinu v závěru i krutý. Bai a Xun An parádní, chemie mezi nimi fungovala dokonale. Bavila mě "velká" ségra :). Víc prostoru by si určitě zasloužili Alex a RJ. Škoda. Moc se mi líbily myšlenky, kterými každý díl začínal i končil. "Dva lidé, jedna ložnice. Tři jídla, čtyři roční období. Jsem vděčný, že tě mám "... Kluci, určitě se ještě uvidíme ;)... ...
Těžko se hledají slova na něco tak nádherného, dojemného, lidského, a to ve všem. Příběh, hudba, láska, přátelství, vztah otce se synem a hlavně výběr herců, kteří ani nehráli, ale všechno to přímo prožívali. A ještě horší je, že když už ta slova najdete, zjistíte, že už tady byla všechna napsána. Proto se nechci opakovat, chci jen dodat...otevřete svá srdce a svou mysl, aby tam mohl celý příběh vplout a mohl vyprávět to, co vyprávět má a hlavně to, co může....
Mám ráda příběhy, ve kterých hned od začátku netušíte jak dopadnou. A tenhle je jeden z nich. Krásný, dospělácký, a který vás vtáhne od prvního setkání s minulostí. Minulostí, která připomene první lásku, nepochopení a dětskou nezralost. Dá se dojít spletitými cestami Bangkoku ke svému vysněnému cíli? Je krásná a svůdná Jennista jen prací, útěchou, prostředkem k dosažení tohoto cíle nebo snad láskou? Ať už je čímkoliv, rozhodně je jednou z nejdůležitějších postav v tomto příběhu. Max, chlap přesně do vašich snů, Tenův krásný úsměv, hudba, kterou z hlavy nedostanete hodně dlouho a nakonec i třešnička, o které už...
Paralelní světy...nevím, ale kvůli klukům z LITA jsem se do toho pustila. Byla jsem zvědavá, kam se BossNoeul posunuli. Herecky šli určitě hodně dopředu a o chemii mezi nimi pochybovat nemusíme. Ta by se dala řezat motorovkou. U nich mě bavilo sledovat, jak se z toho paralelního propletence Cir (Boss) nakonec vymotá. Co mě ale bavilo mnohem víc, bylo kočkování mezi druhou dvojicí. Jin a Wim mě prostě dostali. Jejich vzájemná interakce byla naprosto dokonalá a ještě teď se usmívám. Božííí.. No a kapitola sama pro sebe...Cirova matka, uspěšná kandidátka na titul Matka roku. Každopádně...
Láska..propojení těl a duší. Velitel královské stráže jí poznal. Úplnou, nádhernou, vášnivou..zakázanou. Vzepřel se absolutní oddanosti a podřízenosti a miloval. Jenže král je král a král o svojí lásku přišel. Tiše sledoval jak se mu velitel vzdaloval a svou bolest, smutek a beznaděj nakonec přenesl do krutosti a vyjádření své moci. Musel... Závěrečná scéna neskutečně hluboce uzavřela celý nádherně zpracovaný příběh z korejské historie.
Temný, smutný, frustrující, ale i hodně hluboký, k zamyšlení....další film, který mě rozcupoval na cucky. Dokonalý Imagas, vysedávající na stoličce uprostřed pokoje, čekání a zase čekání, tuna vykouřených cigaret, jeho emoce, mimika, navenek úsměv, uvnitř smutek, rozhodnutý získat to, co ve svém životě chce...nemám to slovo ráda, ale prostě wau. Otomo na mě ze začátku působil chladně, sebestředně. Dlouho nevěděl, co vlastně chce a hledal sám sebe, aby nakonec došel ke svému rozhodnutí. Oba herci to zahráli skvěle. Ponuré barvy v jednotlivých obrazech pak dokreslily celý příběh.
Kluci skvělí, Georgia skvělá, muzika skvělá, co chybělo? Chtělo to lépe si pohrát se zpracováním, víc využít celkem zajímavý příběh, možná i víc prostoru bráchovi a méně chaosu a úsměvných situací... Jako oddechovka dobrý.
Příběh o rodině, pomstě, ale především o síle lásky. Někdo pomáhá s pomstou, někdo udělá vše pro šťastný život... Dva příběhy lásky, které jsou propojené minulostí víc než si myslíte, a které vás naprosto dostanou... Herecky, hudebně dokonalé. Skvělé je i načasování "odlehčení" v podobě vedlejších, a svým způsobem krásných postav.
Nikdy nevíme kdo ani proč nám vstoupí do života. Dokáže krásnoočko Luke přijmout to jeho PROČ i když je "jiné"? Dokonalý výběr herců (k jemnému Jasonovi se určitě vrátím), jejichž propojení je základem krásy tohoto příběhu, záběry na detaily, hudba... Luku, dívej se do očí, tam najdeš odpoveď...
Ticho, hudba, tanec, život... Krásná ukázka toho, že se i v tak krátkém čase dá říct vše podstatné, a co ve vás naopak zůstane hodně dlouho...
Ze série HIStory mám čtyřku nejradši. Všichni čtyři kluci hrají výborně (a nemusí ani mluvit, stačí sledovat jejich obličeje), chemie mezi nimi taky funguje, co víc si přát. Líbí se mi i Mei Fang, která pomáhá sympaťákovi Li Chengovi. To "bráchové" si to svoje musí vybojovat sami. Jemný a charismatický Xing Si měl tu svojí cestu trochu drsnější, ale život umí i kousat... Seriál se mi moc líbí a určitě se k němu (již poněkolikáté) vrátím. Opilý Teng Teng a jeho vyznání je k nezaplacení. Tenhle roztomilý hubeňour se mi prostě zavrtal do srdce...
Nádherný hluboký příběh. Příběh o první a zároveň osudové lásce, vášni, ale také o skrývání se a sebezapření. Někdy jenom láska nestačí. Aby se naplnila, je třeba i odvahy se k ní přiznat. Ne každý tu sílu v sobě našel a zvlášť v době, ve které se příběh odehrává...Jak moc musí bolet návrat do míst, kde jste takovou lásku prožili a kde jste byli šťastní? Otázky, které dlouho čekaly na odpovědi. Odpovědi, které celý příběh uzavřou. Scény u bazénu byly pro mě jedny z nejdojemnějších. Hudba, herci...dokonalost, nádhera, slzy.
Zabijáci s něžným srdcem jdoucí za pomstou. Kdo by jim odolal...Mám ráda oba páry, ale tady se mi víc líbili Joong s Dunkem. Nedůvěřivý, nepřístupný a vše odmítající Fadel zásluhou "dotěrného", ukecaného ale milujícího smíška Stylea nakonec otevřel své srdce a nechal se sníst za živa, a to doslova :). Jedna vězeňská zeď by o tom mohla vyprávět. Bála jsem se zpočátku mírně psychopatického Bisona, ale i z něj se v Kantově náruči stal beránek s krásným úsměvem. "Já vím, že jsem roztomilej, ale se mnou si nikdo z a h r á v a t nebude". Neskutečná chemie,...
<div>Tři nitky, jedno klubko...Aby se mohl příběh vychutnat do poslední scény, musí se tohle klubko zamotat. Dokonale promyšleně nadávkované "obrazy" vás nenechají ani na chvíli polevit ve sledování. A v tom je právě to kouzlo. Zamilovala jsem se do všech, ale úplně a nenávratně se do mě zavrtala Belle Nuntita v roli Tonlew. "Nemusejí nás milovat. My se máme rádi sami. Tam venku jsou tisíce lidí, kteří nás milují. Je jich míň, než těch, co nemají slitování. Přesto zahoďte bolest pryč. Proměňte ji v oheň. Zpívejme nahlas píseň života, tancujme spolu dle tlukotu srdce...." . A že tohle tanec opravdu...
