Recenzi napsal/a petr12

Jijokorejci jsou "naprogramovaní" na výkon. Pro nějakých 70% jsou peníze hlavním smyslem života. V této kategorii jsou světovými premianty. Od mládí se učí ve škole, soukromě se doučují. Plný počet v testech totiž nemusí automaticky znamenat nejlepší hodnocení. Důležitá je i rychlost. Postava otce tak vlastně odhaluje jinak kašírovanou realitu. Na kamarády většinou nemají čas v tak nabitém časovém rozvrhu. Zajít si na jedno, dvě, tři...?Není čas a s kým. Účast ve školních klubech se dá aspoň zužitkovat v CV. Samotné randění je také pro nás méně pochopitelné. Samé slavení výročí, které klukům "leze do peněz". Holčičí závislost na rychlých...

Šedá barva z názvu trefně koresponduje s dějem, který není bílý, ale vyloženě ani černý. S jiskřičkou naděje v samém závěru. Citlivým divákům může způsobit chmury na duši. Komplikované rodinné vztahy, vysoké pracovní nasazení v oboru, který nepatří mezi atraktivní pro zpracování, nedostatek peněz a především problematičtí otcové. Mnoho otázek. Ale odpověď, proč třeba Cha Soo Hyuk v otcových očích selhal, chybí. Kluci to zahráli vzhledem ke scénáři, ve kterém je Cha Soo Hyuk spíše pasivní, přesvědčivě. Souhlasím, že hudba, ze které tak trochu mrazí, perfektně zapadá.

Milá romance mezi dvěma kamarády z dětství, jejichž vztah přerušený během středoškolských studií, přirozeně navázal během společného vysokoškolského soužití. Zatímco všemi oblíbený Tanaka Kazuhito veřejně projevil své city, Natsukawa Ryota si je nejprve musel sám v sobě ujasnit a následně se poprat s nízkým sebevědomím bránícím v jejich vyjádření. Pomalu plynoucí děj příjemně narušovala, téměř z letargie, ústřední píseň, znějící jakoby zrychleně. Typově mi kluci zpočátku k sobě moc neseděli. Ale postupem času jsem jim uvěřil.

Mile mě překvapil živelný vpád Jung Ki Sub-a do děje v samotném počátku. Vytvořil ideální protiklad k zasmušilému a v knihách ponořenému Kim Jin Woo-ovi. Druhý pár tvořil jen "podpůrnou" funkci. Tzv. do počtu. Škoda. Počáteční energetický příval se postupně měnil v klidnou sílu přemýšlení nad životními postoji a vnímání vlastních (po)citů.

Pocit, že měl Mew Suppasit Jongcheveevat zrovna krátké okno mezi dvěma natáčeními a tak mu ušili rychle low cost projekt na míru, ve mně přetrvává i několik dní po zhlédnutí poslední epizody. Koncept se mi líbil. O fóbiích si ale nenastudovavali ani základní formace a doufali, že skalním fanynkám bude stačit jen jejich idol na obrazovce. Problém nebyl ani tak v samotném scénáři, ale pojetí a hlavně vedení hlavního hrdiny.

Řečí dnešních vládních politiků patřím v některých aspektech zřejmě mezi antisystémové prvky. Nejdeš s námi? Jdeš proti nám! Recenze se může dotknout některých uživatelů GT. Děj, postavy...Jakákoliv podobnost je čistě náhodná. Vždyť to znáte z mnohých titulků filmů, seriálů. V čem tkví obrovský úspěch seriálu Unknown? Je to jako u Přátel, mezi které by mnozí fanoušci chtěli patřit? Nebo touze mít reálné přátelé a super partu? Tkví úspěch seriálu Unknown v potřebě mít svoji spřízněnou duši, pro kterou budu jediným smyslem života? Zažil jsem to z obou pozic, bohužel ne ve stejném vztahu. Sice jsem se v úvodu musel...

Další pomníček queer komunity zapadající do dlouhodobě skládané "pride" mozaiky. Pěkná výprava celkem trefně navozuje kolorit doby. Děj zase odtrženost paláce od zbytku země. Přílišné veselení odvádějící pozornost od vladaření. Jak podobné naší dnešní politické scéně. Politikaření a intriky probíhají na denní bázi. Celkový rámec působí kompaktně. Pomyslný ďábel se skrývá opět v detailech. Matka, žena platící si zpočátku za původ, touží po zaopatření svých dětí a sebe samotné. Julianne Moore je mistryní svého řemesla. Její role ve mně vždy vyvolávají emoce. Zde ji bohužel drží příliš u země. Její synáček George je loutka měnící se v loutkovodiče. Nicholas...

Představte si, že máte k dispozici pár místností, pár herců a pár natáčecích dnů. Co uděláte? Pojedete na "první dobrou". V postprodukci přece výsledek upravíte. V tomto případě se to fakt nepovedlo.

RL Studio patří k menším vietnamským produkčním společnostem. Sláma čouhající z bot jde v tomto případě hodně znát.

Pokud bychom měli k hodnocení položku originality, udělil bych jednu krásnou nulu. Ale...tento typ šablony mám raději, než zdrženlivé oťukávání s pusinkou před závěrečnými titulky posledního dílu. Iwanaga je citový upír, který se touží Miyat-ovi zakousnout do...krku. Ten odolává i přes silnou náklonnost, aby se zase nezranil. Čekal jsem tedy jen na vyjasnění situace na vlakové zastávce, protože konec byl jasný od samotného začátku. "Kluci" perfektně typově zapadli do zvoleného konceptu. Působili naprosto věrohodně.

Docela si dobře dokážu představit Wedding Impossible jako pozvánku pro diváky, kteří dosud neobjevili kouzlo bl produkce. I v tomto případě jsou kluci mladí, krásní, navonění, jak povrchní. Jeden ze tří hlavních hrdinů je gay. Sice svou sexuální orientací ovlivňuje samotný děj, ale ten více řeší jeho mladšího bratra s nejlepší kamarádkou. Vývoj vztahu je lehce předvídatelný, ale způsob jeho budování dokáže udržet pozornost. Hlavně díky neuvěřitelné Jeon Jong Seo. Na kluky zbyly jen pomyslné druhé housle.

Na začátku klapla klapka, ticho narušilo zvolání "akce" a teprve až se závěrečnými titulky se řádně namazaný stroj zastavil. Reálnosti dal na frak závěr ve stylu nezničitelného superhrdiny. Perth Tanapon Sukumpantanasan byl jen pomyslnou třešničkou na dortu.

Jako diváci jsme byli vtaženi do hry, kterou jsme nemohli ovlivnit. Tento způsob konzumace obsahu je stále populárnější, včetně komentování online hráčem na sociálních sítích. V tomto případě musel stačit vnitřní hlas Tae Myung Ha. Zvláštní bylo, že se jeho postava hned v úvodu odřízla od minulosti a z problémového kluka se stal zralý a cílevědomý člověk. Konfrontace s realitou pomáhala vyjasnit jisté důvody změny. Když bychom si odmysleli herní rámec, zůstala by klasická školní tuctovka. Kluk se zakoukal do atleta - Cha Yeo Woon-a, jehož postava prošla velkým třeskem, po kterém nádherně rozkvetl. Já mu výjimečně uvěřil. Za...

Victor je...docela obyčejný, zmatený kluk, žijící v Madridu se starším partnerem, kterého na první pohled zaujme Liuben prodávající melouny u cesty, po příjezdu do rodné bulharské vesnice. Do nejmenšího detailu autentický Róm. Bojidar Iankov Asenov je naprosto dokonalý. Jediné světlo v jinak šedivém snímku.

Možná to také znáte. S některými lidmi se setkáte po letech a zjistíte, že je to jako včera, kdy jste se naposledy viděli a časový deficit rázem zmizí. Phupha s Nanfah-em to mají stejně. Oba k sobě cítí pouto, ovšem různé intenzity. Vše do sebe zapadá. I koncept škrobeného odříkávače textu, pozdějšího modela a Nan-a, kterého kamera miluje. Je přirozený a herecky věrohodný. Scénář místo postupného gradování zase v závěru nasazuje kvapík. Do děje vhází pořádné vidle dva speciály, ze kterých jsou patrné Phu-ovy hluboké city od jejich promoce a Nan-ův přátelský postoj rázem přestáva dávat logiku. Za...

Hodnocení na MDL vyšší než 8, bývalo dříve pro mě zárukou kvality. Nápad číst myšleny, i přes pevnou botu, pouhým dotykem, působil zpočátku celkem originálně. Nadužíváním této schopnosti zajímavý nápad zevšedněl. Zvlášť, když vnitřní komunikace působila příliš sehraně. Žádný katalizátor. Děj samotný byl celkem jednoduchý. Kancelářská romance mezi dvěma kolegy, Achim a Karanem. Úspěšným prodejcem a adminem bez možnosti kariérního růstu. Herecký pár New/Tay pro mě zůstal nadále záhadou. New - nevýrazný, hrající role stále stejným způsobem. I v hetero projektech. Tay - dobře pózující, rozzářený model. Uvěřil bych jim kamarádství, ale ne partnerství. Nejzajímavější pro mě byla Pai. Mistryně...

U dobových snímků bývá důležité, aby i děj adekvátně korespondoval s prostředím, ve kterém se odehrával. Jinak výborný vizuálnílní dojem mi trochu kazily "papundeklové" kulisy, které naštěstí v šeru tolik nepoutaly mou pozornost. I díky skvělé hře se světlem a stínem. Dějový koncept působil uceleně. Jen ten klopík před samotným závěrem mohli rozvolnil. Celková stopáž by to jistě umožnila. Jednotlivé postavy se příliš emočně nevyvíjely. Přednější bylo úspěšné splnění přidělené mise. Svých rolí se všichni zhostili s grácií typickou pro (čínské) divadlo. Hudba? Ta byla úžasná. Škoda, že míra gay obsahu atakovala celou dobu čistou NULU. ...

Příjemným osvěžením mnohokrát ztvárněného japonského pracovně - otrokářského systému, byl rozměr míry obětování se pro zaměstnavatele, vzepření se nadřízenému, empatie ke kolegům. Přímým protikladem progresivního Hira se stal Kai, strážce rodinného ohně, introvert. Ten, který čekal. Sehranost obou trochu postrádala milostnou chemii i přes intimní momenty. Vlastně mi ani nechyběla.

Přemýšlím, jakou message se nám autoři pokusili zprostředkovat tímto snímkem. Že mezi námi žijí sněhové vločky znuděné životem? OK. Zpracování spíše diváky odradí. I ten škaredinec na vycházce. Nebo téměř souvislý hudební podkres.

Synonymem ke slovu akční by se hodilo komediální. Minimálně v asijské BL produkci. Styl: "Počkej, vyřídím tě, až na tebe vyjde řada", je komický. Samotný příběh, často předvídatelný, má spád. I s časovým odstupem mi ztvárnění role Tharna přijde zdrženlivé. I nadále si myslím, že se před kamerou ocitl jen tak náhodou omylem. Malý, subtilní, se starším obličejem v kontrastu s Phayu-em. Namakaným klukem s dětskou tvářičkou. Jako celek to nakonec docela funguje. Co dodat k otevřeným vrátkům v samotném závěru? Budu se těšit na případné pokračování.