Recenzi napsal/a petr12
Na osm soust rozdělená chuťovka, která dokonale nabudí smysly a vyvrcholí téměř dokonalým DIVÁCKÝM orgasmem.
Hodně pohodová podívaná sledující především ústřední dvojici bez zbytečného větvení děje.
Do finále o nejzbytečnější filmový počin postupuje...The Windy City Incident.
Obrovská výkladní skříň teplých neřestí, ve které pestrobarevné modely oblékají známí vyoutovaní modelové (herci), kteří ale často zapomínají na parťáky a snaží se dostat do záběru kamery (oprávněně) snímající především Jima Personse. Zvednutí sluchátka sice rozjede kolotoč odhalování skrytých zákoutí, výsledek ale stejně i díky první polovině působí povrchně. Pokud si vyberete z obsazení, jistě se dodíváte do konce. V opačném případě...
Pochmurná atmosféra na mě padla hned v úvodu jako těžká deka, kterou jsem ze sebe nemohl setřást po zbytek filmu a trefně korespondovala s dějem rezonujícím mezi přátelskou komunitou a sektou.
Solidně zpracované téma náhodného setkání dvou partnerů, které bohužel neodpovědělo na všechny nastolené otázky.
Imaginární přátelé příjemně osvěžili jinak klasické téma homosexuality v prostředí ryze maskulinního sportu.
Styl, jakým Ferzan Ozpetek natáčí své snímky, je pro mě zárukou nevšední podívané, doprovázené lehce tíživým, ale ne nepříjemným, pocitem. V rámci použitých ingrediencí jsem zažil i nejedno příjemné déjà vu a vychutnal si téměř dvě hodiny emočně vypjaté jízdy.
Utkání mezi Spojenými státy americkými s Bolívií skončilo 1:0. V závěru jsme se sice dočkali faulu ze strany pořádajících USA, který deklarovanou vysokou míru autenticity shodil Sebastianovým prohlášením na úroveň silné umělecké licence, přesto je dobré, že k utkání došlo a dozvěděli jsme se něco málo o bolivijské divadelní hře, která vzbudila silné vášně v této konzervativní zemi. Jen je škoda, že se jihoameričtí hosté více nezviditelnili a posloužili převážně jako stafáž.
Je dobré občas provést malou rekapitulaci a pozorovat vývoj filmařského řemesla v průběhu několika málo desetiletí. V rámci daného segmentu musím bohužel konstatovat, že došlo ke značné stagnaci. Zřejmě vycházející ze sázky na věrné gay publikum konzumující jakýkoliv "teplý" produkt.
Věková hranice stanovená na osmnáctý rok života a časové nasazení do pozdních nočních hodin by odpovídalo minimálně silně erotickému zaměření. Diváci si ale užijí "jen" zvýšené míry osobních doteků, náznaků polibků a ke konci i pár postelových scén. Jinak nijak seriál nevybočuje z pravidel platných pro daný žánr.
Další romantické drama, tentokráte odehrávající se v přeplněných celách filipínského vězení, líčí život za zdmi jako selanku s jasně danými pravidly nutnými pro bezproblémový chod zařízení. Při jejich porušení viníci dostávají na zadek. I zde se rodí romantický vztah, který po opuštění uzavřeného světa již bohužel není sledován. Následuje jen touha po odplatě.
One woman show Jacki Weaver - dámy, kterou si musíte zamilovat. Je to pohádka o otevřené mateřské náruči, která se rozhodla zachránit všechny z okolí svého zesnulého syna, kterému nedokázala díky odloučení pomoci.
Krátká exkurze do filipínského horského města Bagio v jehož hotelu a na stejném patře se ubytují "shodou náhod" postupně všichni hlavní hrdinové. Děj se hodně vleče a graduje, jak je častým zvykem, až na konci.
Parvis je gay s perskými kořeny a německým pasem. Sourozenci Banafshe (ona) a Amon (on) by rádi zakotvili natrvalo v Německu. Díky hrozící deportaci reálně hrozí, že se oba brzy rozdělí. Až tak nezajímá hlavní dějová linka tvořící obrážení různých večírků mou pozornost hlavně upoutal kontrast vycházející z Parvisovy životní jistoty, kterou mu rodiče vybudovali a s tím spojenou pohodlností a citovou plochostí v protikladu s obrovskou nejistotou sourozenců, kteří chtějí i nadále zůstat spolu a Amonovým nevyrovnáním se s odlišnou orientací.
Pestrobarevné prostředí v kontrastu s dějovou a hereckou šedí působí kontrastně, pro někoho snad i zajímavě. V kombinaci s místy až ohlušujícím ruchem pulzujícího města, se stal snímek pro mě hůře stravitelným.
Aktivistický pohled na uprchlickou tematiku v některých divácích zbytečně jen přiživí předsudky pojící se s touto problematikou. Bílý, dobře situovaný, citově prázdný, běloch, rozjíždí projekt na záchranu běžence, do kterého se na první pohled skrze webkameru zamilovává. V rámci boje za "dobrou věc" zkouší nejprve legální prostředky, později se uchyluje k právnické lsti. Neziskové organizace jistě dostaly zdarma kopii k propagaci.
Mnohé filmy vznikají jen kvůli nutnosti rozpustit prostředky z různých kinematografických fondů. Ze stejného důvodu zřejmě vznikl i tento film, který je vlastně docela o ničem. Neřízená střela Diane potkala během mise ve jménu učinění "správné věci" chlápka, který se rozhodl její trajektorii pozměnit. Toť vše.
Při sledování bude hodně záležet na úhlu pohledu. Pokud se zahledíte na film optikou heteráka s pár pivy v sobě, budete se náramně bavit na účet roztodivných a pitvořících se gay postav. Ale jestli jste gay bojující za rovnoprávnost, máte právo být dotčeni. První část jsem se opět divil, co vše lze natočit. Ale vzal jsem nakonec Divos! na milost a dokoukal jsem se do konce bez kroucení hlavou.
