Recenzi napsal/a petr12
Přístav může pro někoho představovat překladiště na cestě, pro jiného místo (trvalého - nového) zakotvení, stejně jako pro 3 hlavní hrdiny, které spojovaly i jizvy na duši (i těle). Snímek o něčem a zdánlivě o ničem. Jen ta plačtivá poloha Ramina mě postupem času začala iritovat.
Zatímco americká herecká škola během třiceti let doznala jen malých změn a děj je lehce přenositelný i do dnešní doby, rozdíl ve vizuálním pojetí snímků je markantní.
Další variace na téma coming outu a jeho diametrálně odlišnému přijetí ze strany rodičů obou partnerů působí i díky přílišnému snažení přepáleně.
Když mi došlo, že se čeká na paní Columbovou, zbylo jen čekání na postupné odkrývání karet, zajímavé prostředí a sounáležitost.
Ve třech příbězích, které dostávají naštěstí brzy jasné obrysy, se zrcadlí problémy japonské společnosti, související nejen s postavením žen, které v gay produkci moc nenajdete. Všude přítomný pocit bezmoci a beznaděje, padlé anděly. Souznění u lidí, které pojí samota, bolest a tajemství. Hodně ponurý film, který kupodivu upoutal moji pozornost po celou dobu i díky postupnému odhalování indicií vedoucím k...vyvrcholení.
Milí diváci, (potenciální) návštěvníci Bangkoku. Z nabídkového katalogu si můžete vybrat z pestré nabídky gayů, od svalnatých zajíčků, přes vykroucené mladé tety, starší tety, až po milovníka chirurgických vylepšení. Pestrobarevnou směsici jsme umístili do stylové restaurace servírující italské těstoviny. Výběr záleží jen na vaší chuti. Dobrou chuť.
Osvědčený a mnohokrát použitý koncept jen tvůrci přesunuli ze školního prostředí do leteckého o kterém se dozvíme jen velice málo - z pohledu nezasvěcené osoby. Protože působí pouze jako kulisy pro hlavní milenecký pár a zbytečně mnoho podpůrných rolí, tvůrci se nezaobírali nějakým reálným vyobrazením. Postavy také často trpí částečnou amnézií. Nepamatují si, co již proběhlo. I příliš časté flashbacky mou teorii potvrzují. Věková hranice 18ti let jen ukazuje na rozdílné vnímání intimity thajské a západní civilizace. V případě země s rozvinutou sexuální turistikou působí minimálně úsměvně to přílišné puritánství. Hlavní pár tvoří opět protiklady...Pop je šamponek, tedy krémíček...
Co se stane pod peřinou by pod ní mělo i zůstat a netahat na denní světlo. Může se stát, že oslnění způsobí náhlé pohnutí mysli. Zajímavě pojatý snímek, za kterého je až příliš znát, že se nechce nikoho dotknout, urazit.
Už při počátečním dotyku rukou v záři slunečního kotouče mě snímek zvláštním způsobem okouzlil a naladil na notu tajemna. I díky tomu jsem závěrečnou pasáž nepřeskočil a jen chvílemi odhlédl.
Video na YT zachycující parádní vstřelení branky v lakrosu, katapultovalo introvertního Steeva v žebříčku oblíbenosti na čelní příčku, čímž si zajistil uznání nejen spolužáků, ale i obdiv roztleskávačky Veronique a hlavně hněv dosud neotřesitelného vládce jak střední školy, tak i trávníku - Girouxe. Tím rozpoutal hon na kočku a myš, který ukončila až nešťastná událost. Sebevražda jednoho ze Sparťanů. Snímek trefně upozorňuje na potřebu žít život nejen ve virtuální realitě, ale i v reálném prostředí a upozorňuje, bohužel jen okrajově, na nebezpečí spojená s kladením vysokých nároků na talentované jedince, kteří neúspěch nemusí vždy unést.
Už dlouho jsem necítil tak silný pocit samoty a vzájemného odloučení v blízkosti milované osoby, kterému dopomohla i komunikace s divákem pomocí vnitřního monologu.
I s přihlédnutím k době vzniku se jedná o šílený vztahový propletenec kombinující zbytečně moc žánrů.
Docela chápu, že se z nedostatku rolí "herci" rozhodnou pro režii s obsazením se do hlavních rolí. Jenže...Sedět na dvou a více židlích dokáží jen někteří a Anthony J. Caruso mezi ně (zatím) nepatří. Ale aspoň snahu musím ocenit.
Na místní poměry hodně přímočarý snímek, ze kterého čiší touha po emancipaci, akceptování LGBT komunity. Výchovně vzdělávací prvek ale dost ruší a ve výsledku působí příliš aktivisticky. Zřejmě i proto, že jsme si danou fází u nás už dávno prošli, jsem se více zaměřil na krásy krajiny.
Dokumentaristický rukopis je patrný již od začátku filmu a rozhodně mu prospěl. Je docela syrový, působí reálně a uvěřitelně. Podobné zkušenosti s daným etnikem máme i u nás. Jen námět nemá bohužel potenciál oslovit širší publikum.
Argentinské snímky vynikají (ne)popsatelnou atmosférou, která je právě tím aspektem poutajícím mě k jejich sledování. Zde bohužel chybí.
Je dobré podněcovat diváckou představivost, ale ne neuzavřeným koncem.
Díky přehnané politické korektnosti, snaze na nikoho nezapomenout a hlavně se nikoho nedotknout se ze západních mainstreamových produkcí stala sterilní zóna. Zde to nezachrání ani poselství, že láska (a pravda) zvítězí...Spíše dostane na prdel.
Americká škola sice dýchala z každé minuty filmu, ale v tomto případě jsem měl pocit, že natáčení berou tak nějak docela vážně.
Pokud by Matthew Montgomery neměl ambici natočit film, mohl vzniknout po sestříhání docela zajímavý dokument.
