Recenzi napsal/a petr12

Docela chápu, že se z nedostatku rolí "herci" rozhodnou pro režii s obsazením se do hlavních rolí. Jenže...Sedět na dvou a více židlích dokáží jen někteří a Anthony J. Caruso mezi ně (zatím) nepatří. Ale aspoň snahu musím ocenit.

Na místní poměry hodně přímočarý snímek, ze kterého čiší touha po emancipaci, akceptování LGBT komunity. Výchovně vzdělávací prvek ale dost ruší a ve výsledku působí příliš aktivisticky. Zřejmě i proto, že jsme si danou fází u nás už dávno prošli, jsem se více zaměřil na krásy krajiny.

Dokumentaristický rukopis je patrný již od začátku filmu a rozhodně mu prospěl. Je docela syrový, působí reálně a uvěřitelně. Podobné zkušenosti s daným etnikem máme i u nás. Jen námět nemá bohužel potenciál oslovit širší publikum.

Argentinské snímky vynikají (ne)popsatelnou atmosférou, která je právě tím aspektem poutajícím mě k jejich sledování. Zde bohužel chybí.

Je dobré podněcovat diváckou představivost, ale ne neuzavřeným koncem.

Díky přehnané politické korektnosti, snaze na nikoho nezapomenout a hlavně se nikoho nedotknout se ze západních mainstreamových produkcí stala sterilní zóna. Zde to nezachrání ani poselství, že láska (a pravda) zvítězí...Spíše dostane na prdel.

Americká škola sice dýchala z každé minuty filmu, ale v tomto případě jsem měl pocit, že natáčení berou tak nějak docela vážně.

Pokud by Matthew Montgomery neměl ambici natočit film, mohl vzniknout po sestříhání docela zajímavý dokument.

Velice příjemná výpověď o vzájemných (po)citech.

Nezaměnitelný americký rukopis se podepsal vrchovatou měrou i zde. Od (ne)vedení herců, kteří ujíždí do hysterických poloh, přes snímání scény, až po děj přeplněný vatou.

Jako oáza v uzavřené společnosti reagující "rezervovaně" na vše nepocházející z vlastní země, působí tradiční domek stojící v Tokiu. Obývají ho pouze dvě osoby, poměrně konzervativní táta Yaichi a upovídaná dcera Kana, kterou uchvátí exotickým zjevem a chováním strýc Mike. Je to prostě taková pohádka točená přes "růžový filtr".

Docela možná reálné zobrazení dění kolem jednoho zapadlého hotýlku na portugalském pobřeží, do kterého hosté zavítají spíše omylem. Dost nudné, bez promyšlenějšího námětu.

Nárazová vlna způsobená zlomením srdce se očividně promítla do roztřesené kamery a mikrofonu nepotlačujícího okolní ruchy, díky čemuž výsledný vjem značně utrpěl.

Napínavé, dějově gradující a překvapivě dobře zahrané...Jen mi pointu trochu pokazilo tušení, že ne vše bude tak, jak se na první pohled zdá.

Po počátečních několika dílech jsem měl velká očekávání, která se bohužel nenaplnila. Příjemným osvěžením bylo přesunutí stěžejní části děje mimo školní lavice, ale díky několika stále se opakujícím lokacím daná výhoda přestala fungovat. Stejně jako rozehrání množství podpůrných rolí, kterým se většinou nedostalo odpovídajícího prostoru. Děj se táhl a na konci opět zůstala většina otázek nezodpovězena. Alespoň se na kluky dobře dívalo. Představitel Morka byl pro mě velice milým překvapením. Z myšáka se vyklubal tvor s city, které bohužel chyběly představiteli Teeho a tak chemie mezi nimi proudila jen jedním směrem. Škoda...

V průběhu sledování jsem vytušil důvod synovy návštěvy a následně jsem přemýšlel, zda je lepší sdělit nejbližším nepříjemnou skutečnost, nebo je nechat v blažené nevědomosti. Zvítězila první možnost.

Díky puncu opravdovosti snímek poskočil na mém žebříčku hodnocení o stupeň vzhůru.

Pestrobarevná směsice citových výlevů, které se časem ustálí a snímek dostane reálné obrysy a trochu i hloubku.

Je škoda, když se i s vaničkou vylije dítě. Problematika školní šikany je dost obsáhlá, projevy často rafinované a díky snaze zobrazit několik (nejtypičtějších) příkladů, došlo jen k letmému náhledu, bez hlubšího prozkoumání.

Když si do rovnice dosadíte srub u jezera, partičku přátel, která se setkala po letech jen díky tragické události a přemíru alkoholu, vyjde vám solidní zmatek, který konečně přiměl odkrývat a řešit zúčastněné dosud nevyřčená tajemství.