Recenzi napsal/a petr12
Docela chápu, že obrovská dávka melancholie může mnohé (nepřipravené) odradit. Snímek je dost syrový a možná až příliš obyčejný. Na posunech v čase názorně ukazuje vývoj vztahu. Mohou působit nelogicky, ale spíše jsou netypické. Od původního vakua vzniklého odchodem syna z domu se vrací k seznámování se. Přes první vážnou krizi přeskočí až za počátek filmu. Hlavně...Ukazuje, že láska nemusí vést automaticky k celoživotnímu spokojenému vztahu, pokud oba nemají více společných zájmů kromě starosti o syna.
Konfrontace doby devadesátých let, která spojila gay komunitu v boji proti nezájmu většiny řešit otázku AIDS a dnešní "vyprázdněnou" dobou bez ideálů, má apelovat na dnešní mládež a nebo sloužit starším k ohlédnutí? Bohužel si nejsem jistý, pro koho je film vlastně určený.
Je dobré si občas připomenout (uvědomit si), že k našemu blahu a prosperitě přispívá i armáda špatně placených pilných mravenečků, které buď nevnímáme a nebo nechceme vnímat, přesto jsou součástí naší "západní civilizace".
Naivita patří bezesporu k získávání prvních zkušeností, ale očekávat od člověka, který partnera pozve do sex klubu partnerský vztah a ne jen sex?
Typický zástupce japonské produkce. Pokud jste tedy jejím příznivcem, jistě si přijdete na své.
Milostný příběh, ve kterém se dost řeší vztah k ženám (matkám, babičce) a zesnulému otci.
Opakovaný vtip není vtipem, ale naštěstí se karta obrátila a druhou šanci dostala protistrana.
Sedávej, panenko, v koutě, budeš-li hodná, najdou tě...A našli ji, tedy jeho (Jeong Hyuk Moon).
Z dnešního pohledu téměř historický dokument o práci pekingských gigolů, jejich důvodech, proč s prací vůbec začali, snech. Okrajově se i věnuje prevenci HIV/AIDS a snaze uzákonit stejnopohlavní sňatky.
Amatérský snímek na téma "Kluk osloví kluka na autobusové zastávce" s překvapivým a pro mě nepochopitelným koncem.
Zajímavý pohled na kvalitu amerického zdravotnictví, která se odvíjí od obsahu pacientovy peněženky a nebo kvality zdravotního pojištění.
Členové "dramatického kroužku" odjeli na samotu pilovat své herecké schopnosti. Do chodu této komunity ovšem negativně zasáhl příjezd člověka z reálného světa, který odmítl tolerovat jejich scénář, čimž způsobil totální chaos a pochybnosti o smyslu hraní si na hraní.
Natáčení za pochodu s přihlížejícími náhodnými diváky, šmírácká kamera hledící často přes rameno, dlouhé záběry, herci "neherci" a další prvky působí, jako bychom se účastnili náhledu do opravdového života reálných osob. Díky zaměření se ale ptám...Pro koho je film určený?
Co udělá podle učebnicových pouček nevyoutovaný gay, když se ráno po (prvním) sexu probudí s chlapem vedle sebe v posteli? Vyspí se s ženskou, aby si dokázal, že je "chlap". Vážně je to nutné zfilmovat i ve 21. století?
Názorný příklad řešení neřešitelné situace.
Drama vystavěné na sociálních rozdílech filipínské společnosti zachycuje střet bohatství a chudoby, opravdových (potlačovaných) citů a povrchnosti.
The Revival vysílá do světa jasný vzkaz, že odchýlení se z vytyčené cesty není tolerováno a že v církvi není místo pro experimenty.
