Plaire, aimer et courir vite / Sorry Angel (2018)

SPOILERY!!! Plusy: Přirozená chemie mezi herci. Vitální umírající. Gay, který se za nic neomlouvá. Scéna ve vaně. Přes větší množství výtek (níže) celkově dobré vyznění. Mínusy: Oba hlavní milovníci často nesympatičtí. Sympatičtější i zajímavější byl ten třetí vzadu (Mathieu). Nezdravé vztahy, doslova i přeneseně. Intelektuálské žvanění (i s ohledem na nejistý překlad). Diskutabilní důvody osudového rozhodnutí (nemoc plus vyřešení spisovatelského bloku a snaha o posmrtnou slávu?).

Pro mě velmi hodnotný film, výborné herecké výkony, je tam cítit hloubka a kus příběhu ve mě zůstal v mém nitru. Opravdu film náročný, nutí k přemýšlení, hezká hudba, citlivá a umocňuje dotyčné scény a jistě se k němu vrátím.

Osobně mě okouzlil Pierre Deladonchamps v roli Jacquese, ale ani ostatní hlavní postavy nebyly vůbec k zahození. I já bych uvítal lepší časovou souslednost, ale zřejmě to byl záměr a přičítám jej k celkové náročnosti tohoto snímku na diváka.

Pre mňa najlepší tohtoročný film gay festivalu. Na rozdiel od ostatných recenzentov som si nevšimol žiadne nezrozumiteľné skoky v čase či priestore - predsa je to len film s ambíciami vyššími než spotrebná romantická komédia odohrávajúca sa v jednom dome. A takého si vyžaduje aj diváka... Upútala ma na ňom nesmierna energia, absolútne odmietnutie sebaľútosti, suverénna sila hlavnej postavy (to čo v angličtine nazývajú "unapologetic"), odhodlanie žiť naplno a vo vlastnej réžii každý okamih - a to všetko na pozadí 90. rokov, keď pre mnohých bolo HIV stále smrteľnou diagnózou. Postavy nie sú jednoduché a predvídateľné. Film mi prišiel nesmierne dospelý, svojim spôsobom vystihuje iné mentálne postoje než na ktoré sme zvyknutí tu vo východnej Európe - o pár dekád ďalej za romantickými učebnicovo normálnymi vzťahmi, či sexualitou. Ako taký ho vnímame ako cennú lekciu v rámci dialógu východ-západ - s veľmi profesionálnym remeselným spracovaním, výbornými hercami a čímsi fascinujúcim naviac. Mal som pocit, že to čo sledujem je Pán Film.

Tento snímek není špatný, ale občas tvůrci zapomínají, že by se divák měl orientovat v čase a prostoru na první dobrou. Málokdo si film pustí i na podruhé, kdy orientace v časoprostoru už zřejmá je, ale, obávám se, že to udělají jen ti skalní, kteří kvalitní potenciál snímku vytuší a neodvrhnou ho poté, co se začnou v ději ztrácet. Je to škoda, protože tento retrospektivní snímek je natočen moderním jazykem a dokáže vtáhnout.

Sledovat tenhle film je hotové peklo, po první půlhodině vám začne být jedno, kdo je Arthur a kdo Jacques, a jen nevěřícně zíráte na podivné přeskoky v čase, na absenci časové souslednosti, na děj neděj, v němž nemá cenu se snažit orientovat. Nepovedený francouzský úlet.

Christophe Honoré je pro mě takový motýlek, který přelétává z květu na květ. Nikde nezůstává příliš dlouho. Námět působí zajímavě, ale děj je příliš roztříštěný. Chvíli se odehrává v Paříži, potom v Bretani, aby se zase vrátil do metropole. Samotní hrdinové, hlavně Jacques, jsou komplikovaní a neukotvení. Alespoň scéna ve vaně je hodna ocenění.