Recenzi napsal/a jiri.twist

Film o pocitech, sexualitě. Film opravdu snový, zpracován po "brazilsku", to zn. reálně a neotřele. Film, který mě svým hledáním zase až tak moc neupoutal jako mnohé jiné budoucí diváky jistojistě upoutá.

Zdá se, že film není prakticky o ničem a je spíše sestaven jako vypovídací obraz "nečeho" v Niterói, což je město na druhé straně Guanabarské zátoky, spojené s Riem mostem o délce více jak 13 km. Pod touto slupkou se ale pro mě vyloupl mikropříběh velmi pravdivý, plný lidství, života, jeho nástrah a podtržen syrovou brazislkou realitou. Za mě hodnotím vysoko a doporučuji těm, co mají rádi krátký film.

Italská drobnost, která se dotýká tématu kdo jsme a jací bychom chtěli být. Solidně "vyrobené", ale pro mě bez většího vnitřního vtažení do minipříběhu. Dobrý průměr.

Já si při dívání myslel, že se jedná o britský film, akorát mi tam pak neseděla ta stará velká auta. Snímek je to čitelný, jednorázový, s jasným sdělením a především slušným herectvím, takovým divadelním pojetím, ale bez teatrální linie. Za jedno zkouknutí toto dílko opravdu stojí.

Když bych se měl vyjádřit k dějové lince, tak je to ok a jednoduchý příběh rychle uplyne. Dále na diváka dýchne Holandsko, Nizozemí tak, jak je všem známé. Ovšem proč na tak malý prostor dali tvůrci tolik stylů. Přišlo mi to až přeplácané jedno přes druhé, ale je to jen můj dojem. Chvíli vyprávění, pak filmové "obrazy", pak zase dominantní hudba-píseň, jindy zpomalená kamera. V této přehršli všech chutí zaniklo pro mě herectví. Herci díky všemu ten prostor ani neměli a spolu s pall mall zpracováním to bylo nejslabším článkem tohoto kraťasu.

Mě film hodně zaujal, hodnotím výše než průměr na IMDb. Ač se zdá příběh jednoduchý, tak ve skutečnosti není. Snímek spíše zaujme právě gay diváka a velmi reálně na mě zapůsobilo i přesvědčivé zobrazení argentinského venkova. Rád se k tomuto dílku, i když nesahá do nebes, vrátím někdy znovu.

Nevadí, že je film bez titulků, dá se pochopit. Děj je velmi jednoduchý. Při sledování typického severského "blonďatého" snímku jsem měl pocit, že nic nového ani objevného nepřináší, až teprve závěr mi připomněl (a též u mmě zvedl honocení za příběh), že nebyl natočen někde na Balkáně ...

Dával jsem si s tímto filmem "na čas", abych se vyhnul první vlně nadšených reakcí. Po zhlédnutí jsem si začal pročítat i zdejší recenze a musím přiznat, že předchozí z nich od Bilkis jako by mi mluvila z duše a mám prakticky shodný názor na film, který je řemeslně výborně zpracován, o tom ostatním by se dalo přinejmenším polemizovat. I když, jak jinak to měli tvůrci udělat, aby se snímek stal kasovním trhákem a oslovil co nejširší masu natěšených diváků ...

Cením si takových projektů, protože ve skutečnosti jich je málo. Většinou příběhy s časovým posunem řeší maskéři a nebo tvůrci výměnou za jiné herce. Cením si tohoto filmu i proto, že má i to pokračování stále NĚCO v sobě, něco z hlediska celého života tak kratinkého, a přitom nepomíjivého. Cením si i odkazu, kde jsou oba filmy v jednom, což také není běžné. A k tomu všemu ještě jako bonus Adam Hagenbuch ...

Jesse Charifa znám už ze zde uvedeného filmu Refugee´s Welcome, tak jsem se na něj chtěl podívat v jiné "roli". Mohu pouze říci, že ti dva pro mě nebyli jen šukacími stroji bez duše ... dalo se na to dívat. Děkuji za odkaz.

Krátký film, ve kterém padnou snad jen tři slova a jinak je "ušit" formou filmových obrazů a hudby na mě zapůsobil průměrně a pojednává o jednom dosti rozšířeném chování mnoha mužů.

Tento příběh na bázi krátkého filmu si můžeme vykládat několika způsoby. Každopádně jsem myslel, že mě kraťas zasáhne více, než jsem očekával, kromě toho tápání na konci a sympatičnosti obou "Izraelců". Nicméně po překladu od Jiřika, kdy jeho titulky jsou vkusně sexistické, ne však hulvátské, musím dodatečně po druhém zhlédnutí hodnocení ještě zvýšit.

Tento film z rannější tvorby Bruce La Bruce (ve kterém si zahrál jednu z hlavních rolí) sice kvalit jeho pozdějších filmů Gerontophilia a Refugee´s Welcome nedosahuje, ale přeci jen jej nelze jen tak odsoudit. Posedlost režiséra nejen holou hlavou skinheada je zřejmá, jeho rukopis zpracování rovněž a též ty některé "předpotopní" záběry (= rozuměj jakoby ze začátků konimatografie vůbec) na špatné kopii dávají snímku jistý "styl", že u mě dosáhl v součtu hodnocení na průměr (a skinheadovi Klausovi von Buecker je nyní už přes padesát let !!) ...

Kostarický kraťas nevyniká příběhem, herectvím už vůbec ne. Přeci má ale jednu přednost, kterou bych chtěl vypíchnout právě proto, že jsme zde na GT stránkách. Alepoň pro mě bylo vše upozaděno i díky tomu, že na kostarické mladíky se velmi dobře koukalo a pro mě to byla dominantní a jediná příjemná stránka tohoto minifilmu.

Něco málo se z filmu nakonec vylouplo, náznak komediálnosti, nadsázky. Ale jinak na mě kraťas nezapůsobil a skončil u mě v podprůměru.

Proč musely miliony mužů ve válkách zemřít a nedožít svůj život, mnozí mladíci či ještě skoro děti neprobuzeni a nepoznáni, kým vlastně jsou ... Tu symboličnost, sdělení tohoto filmu, jsem začal vnímat až na konci příběhu a pro mě je nejsilnější stránkou snímku. Příběhu, který byl ale filmovými prostředky podán dost podivně, rozvláčně (určitě to byl záměr, ale na mě to nepůsobilo věrohodně, a proto dva bodíky dolů za zpracování).

Tento delší kraťas mě oslovil hned na začátku, kdy v něm oba tvůrci (námět, scénář, režie) promlouvají k divákům. Oba bratři to zahráli velmi slušně a opravdu má Pierre Prieur hezkou tvářičku, jak píše petr12 v recenzi k jinému zde uvedenému filmu, ve kterém také hraje (Bizarre). Mohu sdělit, že pro mě je to solidní, slušné, reálné a netuctové dílko a hodnotím výše, než jaký má film průměr na IMDb.

Film je to velice zvláštní a zřejmě bude mít i rozdílná hodnocení. Pomalu se vlekoucí příběh, černobílé provedení, konverzace dvou mladých mužů. Ticho, do kterého začně promlouvat jen hudební podkreslení, detaily tváří a to všechno kolem mohou v divákovi vzbudit jistý druh zážitku a u mě to zapůsobilo ...

Co film vyjadřuje je velmi dobře popsáno v Podrobnostech od Jiřika. Lepší výstižná slova bych nevybral (vášeň, touha, manipulace, gesta, smyslové zážitky, průzkum těla) a sedí ke snímku jako prdel na hrnec. Snad jen toho samotného tance je tam pramálo, a to ale vůbec nevadí. Směs několika různých druhů hudebního doprovodu jen podrthuje tu celkovou náladu a rovněž zpracování (střih) ke konci graduje. Zážitek z krásy mužského těla a mužského intimna oceňuji a zřejmě moc heteráků tento snímek sledovat nebude ...

Snaha byla, ale ... Nějak mě to nechytlo, ani ten zčásti vypravěčský styl, který už pro mě není originální (snad jen to opakování některých scén) a pánbíčkaření není můj šálek kávy, takže se to v mém hodnocení za příběh projevilo ...