Recenzi napsal/a petr12

První série zapadá přesně do rovnice typické pro asijské středoškolské seriály s LGBT tematikou. Dva typově odlišní kluci se do sebe zamilují. Okolí, včetně nejbližších, jejich lásku (ne)chápe...Druhá řada má bohužel blíže spíše jihoamerickým telenovelám plným přehnaných gest a teatrálních výstupů. Z Like Love se tak stala téměř fraška.

Celou dobu něco nepříjemného "viselo ve vzduchu". Čekal jsem na rozuzlení, vysvětlení, ale...

Počáteční nudná zívačka se změnila v příjemné posezení s přáteli u několika lahví vína. Občas jsem měl pocit, že sleduji mého oblíbence Ozpeteka, díky opravdosti, vzájemné souhře všech herců a způsobu "vyprávění".

Dokument zachycující trnitou cestu ze země bez budoucnosti, ve které gayům hrozí smrt, do země zaslíbené. Některé pasáže sice působí zbytečně kýčovitě, ale možná že šlo autorům o jistou formu odlehčení od mnohých zobrazovaných útrap.

Časté flashbacky v tomto případě tolik neruší a slouží k rozbití jednoduché dějové linie tohoto lehce předvídatelného snímku.

Tak nám už i Bruce Lee pronikl do gay seriálu. :-)

Praktický příklad "politické korektnosti", která málem stála za krachem tří párů.

Neskutečné se stalo realitou. Schematičnost asijské produkce odehrávající se ve školním prostředí rozbíjí Heroin přesunem ze školních lavic více do domovů, omezením množství kamarádů a dívčích obdivovatelek, ale hlavně vzájemnou interakcí obou hlavních představitelů. Mezi nimi to jiskří a působí v rámci mezí opravdově, ne jako prostí odříkávači textů bez emocí.

Hořkosladká exotická podívaná prolitá značným množstvím alkoholu.

Konečně...Otřepané téma dvou nejlepších přátel, z nichž jeden tahá celou dobu za kratší konec provazu, protože toho druhého "tajně" miluje, se rozhodl někdo více analyzovat. Z počátení nudy se tak postupem času vyklubal solidně vystavěný příběh zkoumající všechny tři strany trojúhelníku, který se musel zákonitě rozpadnout.

Thajská produkce zobrazující problematiku LGBT komunity bývá optikou cizího diváka hodně "cudná". Herci své city nedávají příliš znát a celou dobu drží "poker face". Jenže...Grey Rainbow povýšil výše uvedené "nectnosti" na vyšší úroveň a celá tato limonáda působí odtažitě, toporně, neosobně...Se zbytečnými dějovými kotrmelci v závěrečné části.

V prostředí rozlehlé haciendy se odehrává výjev z nepovedené telenovely o dvou detektivech předstírajích(?) homosexuální vztah na pozadí hledání obrazu.

Právě nejednoznačné vyznění je největší slabinou snímku, který sází spíše na ukojení oka, před ukojením ducha.

Snímek, který nabourává pevně vyjeté koleje bollywoodské produkce stavící na tanci a zpěvu. Sice si zachovává zbytečně dlouhou stopáž, ale kromě vizuálního vjemu staví i na ději, byť koncentrovaném až v druhé části filmu a hereckých výkonech.

"Neuvěřitelně uvěřitelný" snímek, ze kterého čiší beznaděj, ale i lehce vysvítá pověstné světlo na konci tunelu. Je to nonstop jízda bez zastávky na vydechnutí starou Havanou v čele se skvělým Héctorem Medinou.

Francouzská kriminálka ze "staré dobré školy", plná temných koutů, ale bohužel i slepých uliček, které zbytečně odvádí pozornost od již tak složitého děje plného násilí a sexu.

Slibně se rozjíždějící romantický příběh se jako mávnutím proutku mění v duchařské drama s dějovými zvraty postrádajícími často logiku.

Se sklenicí alkoholu v ruce a cigaretou v ústech, se divák přesouvá z jedné párty na druhou...Příjemný, dějově jednoduchý, snímek s uvolněnou atmosférou, sledující trojici mladých lidí užívající si život a hledající své vlastní já.

Na mé gusto příliš často opakovaná rovnice, kdy se z páru stane příchodem "nového mladého masa" trojka, která později přechází ve dvojici v jiném složení. Tady se alespoň původní pár vrátil k sobě.

Prolog, který více objasňuje samotnou hru, nabízí nové zápletky a postavy, kromě jediné, společné pro oba snímky.