Recenzi napsal/a petr12

Přesně tak si představuji film, ve kterém animované postavičky ožívají. Herci působí jako loutky, které na provázku vodí nepříliš obratný režisér v ringu během zápasu na vítězné body.

Desde allá patří do kategorie snímků, ve kterých se hlavní hrdinové chovají jako neřízené střely a já čekám, zda na konci minou nebo v lepším případě trefí cíl, který dá jejich nelogickému chování nějaké reálné zdůvodnění. Zde naštěstí střela našla svůj cíl, který jsem nečekal.

Za tento snímek dostal Steve McLean Velkou cenu poroty za nejlepší hraný film na Sundance? Díky častému prolínání časových linií je Post Cards from America na hranici (ne)sledovatelnosti.

Snímek je tak politicky korektní, až je sterilní. Ale, na druhou stranu...Je dobré si připomínat důležité události, které tvořily "světové dějiny".

Příznivcům sedmdesátých let a rock and rollu snad něco tento snímek nabídne. Já jsem měl bohužel pocit, jako bych se díval do lékárny plné pilulek a jejich uživatelů.

V tomto případě platí rčení..."Příliš mnoho psů - zajícova smart." Ale i tak se jedná o příjemnou podívanou z kategorie vztahových snímků.

Jeden z mnoha filmů o neopětované lásce, tentokrát zasazený do prostředí Las Vegas, města plného lidí toužících po mladém a šťavnatém masíčku.

Během krátkého časového úseku se za fasádou nicnedělání odehrává příběh s několika silnými momenty, které díky nejednoznačnosti podněcují dokonale divákovu představivost.

První série zapadá přesně do rovnice typické pro asijské středoškolské seriály s LGBT tematikou. Dva typově odlišní kluci se do sebe zamilují. Okolí, včetně nejbližších, jejich lásku (ne)chápe...Druhá řada má bohužel blíže spíše jihoamerickým telenovelám plným přehnaných gest a teatrálních výstupů. Z Like Love se tak stala téměř fraška.

Celou dobu něco nepříjemného "viselo ve vzduchu". Čekal jsem na rozuzlení, vysvětlení, ale...

Počáteční nudná zívačka se změnila v příjemné posezení s přáteli u několika lahví vína. Občas jsem měl pocit, že sleduji mého oblíbence Ozpeteka, díky opravdosti, vzájemné souhře všech herců a způsobu "vyprávění".

Dokument zachycující trnitou cestu ze země bez budoucnosti, ve které gayům hrozí smrt, do země zaslíbené. Některé pasáže sice působí zbytečně kýčovitě, ale možná že šlo autorům o jistou formu odlehčení od mnohých zobrazovaných útrap.

Časté flashbacky v tomto případě tolik neruší a slouží k rozbití jednoduché dějové linie tohoto lehce předvídatelného snímku.

Tak nám už i Bruce Lee pronikl do gay seriálu. :-)

Praktický příklad "politické korektnosti", která málem stála za krachem tří párů.

Neskutečné se stalo realitou. Schematičnost asijské produkce odehrávající se ve školním prostředí rozbíjí Heroin přesunem ze školních lavic více do domovů, omezením množství kamarádů a dívčích obdivovatelek, ale hlavně vzájemnou interakcí obou hlavních představitelů. Mezi nimi to jiskří a působí v rámci mezí opravdově, ne jako prostí odříkávači textů bez emocí.

Hořkosladká exotická podívaná prolitá značným množstvím alkoholu.

Konečně...Otřepané téma dvou nejlepších přátel, z nichž jeden tahá celou dobu za kratší konec provazu, protože toho druhého "tajně" miluje, se rozhodl někdo více analyzovat. Z počátení nudy se tak postupem času vyklubal solidně vystavěný příběh zkoumající všechny tři strany trojúhelníku, který se musel zákonitě rozpadnout.

Thajská produkce zobrazující problematiku LGBT komunity bývá optikou cizího diváka hodně "cudná". Herci své city nedávají příliš znát a celou dobu drží "poker face". Jenže...Grey Rainbow povýšil výše uvedené "nectnosti" na vyšší úroveň a celá tato limonáda působí odtažitě, toporně, neosobně...Se zbytečnými dějovými kotrmelci v závěrečné části.

V prostředí rozlehlé haciendy se odehrává výjev z nepovedené telenovely o dvou detektivech předstírajích(?) homosexuální vztah na pozadí hledání obrazu.