Closet Monster (2015)

Ačkoli režiséra a scénáristu Stephena Dunna považují mnozí diváci za začátečníka, protože Closet Monster je jeho prvním celovečerním filmem, o začátečníka rozhodně nejde. Kolem filmu se pohybuje v mnoha rolích (http://www.imdb.com/name/nm2997306/), zkušenosti má už bohaté a v Closet Monster je zúročil, převážně dobře. Asi největším kladem je, že se nedal svést pohodlnou možností natočit film o dospívání podle zažitých schemat, která vedou ke spolehlivému diváckému úspěchu, ale pokusil se o něco nového.

Z usilování o "nové" ale plyne i většina diváckých diskusí. Téměř všem se film líbí, avšak s různými "ale", která na IMDB divák, který film celkově hodnotí jako "Well shot film with some flaws", shrnuje trefně: "Spousta scén se odehrává v rovině metafory, ale podány jsou doslovně, což v některých případech funguje výborně, a v jiných je matoucí nebo polopatické." Objeví-li se ve filmu kdekoli ocelová tyč, je zobrazení až primitivně naturalistické a degutantní. Náhlý přerod otce z prostého ale hodného a chápavého chlapíka v běsného homofoba je nevěrohodný a nasvědčuje nejpravděpodobněji scénáristické bezradnosti, jak děj uzavřít. Celá "křečkovská" linie, jakkoli usiluje o poetičnost, vychází spíš jako komická, a tedy - v kontextu celého filmu - balastní. Oscarovo zděšení v masturbační scéně, kdy mu vzpomínka na zážitek z dětství zablokuje vyvrcholení: kluk v tomhle věku onanuje poprvé, aby byl tak zděšen? Atd.

Všechny připomínky by ale neměly být pro kohokoli překážkou ve zhlédnutí filmu. Kladné stránky převažují, a i kdyby ne, i jako pokus je pozoruhodný. Přirovnávat Dunna k Dolanovi bych ovšem hodně váhal: i tam, kde je Dolan problematický, má jiskru. U Dunna v týchž případech cítíme spíš nevydařenou spekulaci. "Nově" neznamená vždy "lépe".

Složitější a pocitově hluboký film, který nemusí být jen na jedno podívání a který nutí přemýšlet.
Jiný film než 90% ostatních, originální a s velmi dobrými hereckými výkony a zpracováním.
Stojí jistě, tak jako tvrdí i recenzenti přede mnou, za zhlédnutí ...

Kde se v té Kanadě ty zázračné děti berou? Další co v pětadvaceti na točil perfektní film (a podle mého, Stephen Dunn Xaviera Dolana v mnohém předčil, jeho film je celistvější, nápaditější, má mnohonásobně propracovanější scénář, nikdo tam hystericky neječí :-), ale uvidíme, s čím přijde dál, každopádně se na to těším). Po docela dlouhé době film s gaytématikou, který by mě tak nadchl, tak moc se mi líbil. Nevím jestli to byl záměr, ale chvílema mě ovládala předzvěst něčeho tragickýho, což bylo dost nepříjemný.

Téměř vše již bylo napsáno, takže já jen dodám, že film doporučuju melancholickým lidem zvlášť pro tyto dlouhé zimní večery. :)

Sugestivní, herecky, obrazově i hudebně dotažený film o dospívání jednoho sympatického kluka (hraje ho krásný Connor Jessup). Nečekejte žádná coming-outová klišé, tohle je drsnější, maličko ponuré, ale o to upřímnější a naléhavější zobrazení pocitů teenagera, který hledá své místo mezi lidmi a svou identitu.

Trailer a popis příběhu podle mě dělají z filmu něco lepšího, než to pak doopravdy je. Na ten film jsem se opravdu těšila, protože to znělo jako něco jiného a ono to vlastně jiné je, akorát se toho moc nového nedozvíte. V jednom traileru proběhne komentář, že to je něco mezi Xavierem Dolanem a jedním režisérem, kterého si teď nevybavuji, a to je přesně co v tom vidím. Nevím, jestli to je kanadský styl natáčení queer filmů :) nebo se režisér nechal inspirovat Dolanem, ale pokud jste viděli J'ai tué ma mére (Zabil jsem svou matku), tak tento film je svým způsobem něco podobného. Každopádně herecké výkony skvělé, zpracování velmi dobré, jen ten příběh... Určitě si to ale své fanoušky najde, doporučuji!

Zajímavá kamera umocňuje ponurou atmosferu režijního debutu vykreslujícího nesnadné dospívání zatížené traumatizujícím zážitkem z dětství. Během sledování jsem měl hodně nepříjemný pocit, který mi kazil prožitek.