Recenzi napsal/a petr12
Svým zpracováním mi Out Loud spíše připomínal bollywoodskou produkci, než izraelskou, kterou jsem očekával. I na tanečky a zpívání došlo. :-)
Výprava do historie mi připadala spíše jako ponoření kamery do malého akvária. Nic moc se v něm nedělo, kromě plavání pár rybek.
Konverzační komedie s erotickým podtextem.
"Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort" na izraelský způsob. Snímek balancující mezi vtipem a trapností, pompézností a fraškou, snažící se o osvětu a tolernci dost zvláštním způsobem - plejádou klišé a stereotypů, které (ne)vyvrací.
Film plný nicnedělání, povalování se v trávě, řešící převážně vztahové problémy.
Zvláštní, na první pohled chaoticky působící snímek, stavící na hereckém výkonu Cecilie Suárez, připomínající neřízenou střelu, kterou se nakonec režisérovi podařilo úspěšně navést až do cíle(závěru).
Americká "herecká" škola se podepsala na výkonech hlavních protagonistů, kteří neskutečným způsobem přehrávali a nedokázali moc vytěžit ze zajímavého námětu i díky (ne)vedení pana režiséra. .
Stále častěji mám pocit, že některé snímky vznikají jen pro potěchu režisérova oka a nebo jako další reklamní nosič. L'amour au temps de la guerre civile patří do první kategorie.
Pohled na zneužívání dětí katolickými kněžími z trochu jiného úhlu - zevnitř církve - očima kolegy. Hodně emotivní snímek nahlížející do nitra "moderní katolické církve", která se v mnohých aspektech vůbec nezměnila.
Blbina v pravém slova smyslu, která vyniká snad jen originálním námětem.
"Jak vzdálení si mohou být blízcí lidé." Zfilmování se moc nepovedlo, byla příliš cítit prkna, která znamenají svět.
Melancholický snímek prokládaný "hereckým zpěvem", který spíše jen ťuká na dveře a bojí se vejít dovnitř. Jednoduše klouže po povrchu. Pokládá otázky, na které odpovídá jen stroze a nebo mlčí. Ale hlavně...mlží.
Straightman je takový průvodce přátelstvím dvou rozdílných chlapů žijících v Chicagu, městu bez budoucnosti, kteří sice k sobě měli blízko, ale nedokázali si i přes vzájemné pochopení vzájemně pomoci. Film o zmaru a šedi všedních dnů.
Když někteří dokáží nazvat šmouhu na plátně uměním, tak zřejmě lze brát i The Smell of Us za vysoce umělecký počin, nebo alespoň pokus, nahlížející a zkoumající jedno velké nic. Prázdné duše mladých lidí, kteří "realitu" prožívají výlučně jen pod vlivem různých "oblbováků" a klienty, kteří působí také velice zoufalým dojmem.
Pomalu plynoucí a nic zajímavého (nového) nezachycující snímek z doby, kdy se ještě kamera (v mobilu) nestala každodenní nedílnou součástí života mnoha lidi.
Moderní upírská pohádka s Maxem Riemeltem ve vedlejší - mužské - roli.
K nespočtu pódiových performancí "narouboval" Etienne Faure i příběh o tajemném klukovi s pěknou tvářičkou, velkým tajemstvím a bohužel i neobjasněnou temnou minulostí.
Kolikrát se musíme vrátit v čase, abychom zvrátili nepříznivé události ve svůj prospěch? Zajímavý počáteční námět bohužel utrpěl několikanásobným opakováním téhož motivu.
"Road movie" bez zbytečného citového vydírání s Lily Tomlin v hlavní roli, které role hubaté a nekonvenční babičky dokonale sedla.
