Fair Haven (2016)

Film se rozbíhá trochu pomaleji a v podstatě mu to vydrží až do konce. Může působit trochu nasladle. Ale to vůbec ničemu neškodí. Myslím, že to byl záměr, který autorům dokonale vyšel. I když chybičky se najdou a vždy je co zlepšovat. V protikladu s tím stresem, konzumní společnosti, rádoby svobodou, vulgaritou, které pronikají čím dál tím víc i do filmů je tento světlou výjimkou a příjemnou změnou. Je to film ze současnosti, jednou se tam mihne notebook a asi třikrát zazvoní mobil. Přesto působí jako by byl z minulého století. Napomáhá tomu absence vulgarit. Sexuální scéna je tam jedna a poměrně decentně zpracovaná. Je to komorní až lyrický příběh o vztahu mezi otcem a synem, o hledání smyslu života a pravých hodnotách. Všechno na pozadi evangelikalniho církevního prostředí, které ale netvoří podstatu příběhu a vůbec nepůsobí rušivě. Syn se po smrti matky vrací z pobytu, na kterém se měl "vyléčit" z homosexuality. Potkává bývalého přítele. Pokouší se o vztah s pastorovou dcerou. Prožívá složitý vztah s otcem, který chce jednou synovi odevzdat rodinnou farmu. Velmi citlivý a hluboký film. Vůbec nejsem proti vulgarite, sexuálním scenam, drogám, alkoholu, atd., atd., když se to dobře podchyti, zpracuje a zapadne to do filmu. Tady mi to ale rozhodně vůbec nechybí. Člověk si najednou uvědomí, že někteří lidé žijí i bez toho. A že i takový život je může naplňovat a být plně hodnotnym. Víc takových filmů.

Příjemný, nenáročný film na večer, kdy se nechcete trápit hororry či dramaty. A i kdyby takových filmů bylo tisíc, nikdy nepohrdnu, ač to nejsou žádné trháky, se na některý z nich podívat. Až na to pánbíčkaření, doporučil bych takovým lidem se podívat na pár dílů Vetřelců Dávnověku ... Dorůstají stále nové a nové děti, mladí dospělci, pro které toto téma hledání, lásky a jití si za tím, jací jsme, nebude a ani nemůže být otřepané. Tak jako i pro mne ne ...

Za mě dobrý. Žádný dechberoucí a převratný příběh jsem od toho podle hodnocení na imdb a čsfd nečekal, a nutno podotknout, že jsem se ho ani nedočkal. Byla to nicméně příjemná oddychovka se sympatickýma hlavníma postavama a přesně tenhle typ filmu jsem zrovna chtěl vidět. Klasický případ toho, že náboženství a obzvláště náboženský fanatismus působí spíš bolest, než aby šířil dobro, za které se vydává. A že léčba homosexuality zkrátka nefunguje.

Jednohubka, po které je prostě jen dobře po těle díky sympatickým postavám (prakticky tu není žádná vysloveně negativní), hercům a závěru. Jenže je to i zároveň největší kámen úrazu, hloubka tu prostě chybí. I vnitřní rozpolcenost hrdinů je vyřešena velmi rychle a nepříliš dramaticky. Jestli by to tak fungovalo i v běžném životě si nejsem jistý. Dalo se z toho vytěžit určitě mnohem více, ať už v dějové lince otec-syn, tak i z vedlejší postavy Suzie a křesťanství.

Jednoduchý, trochu rozvleklý film. Příjemné k žehlení nebo (v mém případě) ke zpracování daní...
Neočekával jsem nic moc, a tak jsem nebyl zklamaný. Film mě neuchvátil, ale také mě neznechutil ani neodradil. Bezvadně sedí Václavova recenze.
Dívala se na to i dcera a celou dobu u toho vydržela - to je znak toho, že je to snesitelné. Ale také u toho celou dobu smskovala - to je znak toho, že to není dostatečně cool. Jediné otázky, které následně vznesla, se týkaly toho, zda ti pracovníci "nápravného" zařízení musí splňovat nějaké vzdělání a mít nějakou kvalifikaci, protože: "když o psychologii nic nevědí, mohli by přeci těm dětem hrozně ublížit".
Tak si to pusťte třeba k nedělnímu vaření - určitě nic nepřipálíte.

Film táhnou především Michael Grant a Josh Green, kteří už jen svými přirozenými sympatiemi zastíní drobné nedokonalosti. Bohužel, i dnes je potřeba ukazovat, že existují lidé zaslepení vírou. Možná se tomu nechce věřit, ale je to tak.

Ve své kategorii - Jeden z mnoha. Tak lze krátce charakterizovat ničím zvláštní příběh, kterých zdejší divák už shlédl nepočítaně. Asi se pořád vyplácí tyto otřepané, lehce předvídatelné scénáře realizovat.

Tu jablečnou farmu měl děda, i otec ji měl, má ji i Richard, a až ten umře, bude ji mít jeho syn James, i kdyby nechtěl. Jak je tak Richard navyklý přistřihovat stromky, aby rostly podle jeho vůle, přistřihuje i Jamese. A jako pošle traktor do servisu, když se porouchá, po zjištění, že James je gay, pošle ho do církevního servisu k opravě gayů. Však to všechno dělá k Jamesovu dobru. Pokud se na věc dokážeme dívat i jinýma, než pubertálníma očima, má tatík kus pravdy: farma je jistota, skromná, ale jistota, ne tak dráha klavíristy, po níž James touží. Přesto Richard nakonec dokáže pochopit, že "Farma není rodina, my jsme rodina."
Příjemné je, že terapie v církevní "opravně" není zobrazena tak drasticky, jak bývá už únavným zvykem, naopak jsou dobře patrné její (naštěstí dočasné) dopady po návratu do života. Demagogické homofobní argumenty udánlivých křesťanů jsou ovšem zachyceny velmi věrně.
Než se Kerstin Karlhuberová pustila do Fair Haven, měla za sebou několik krátkých filmů, tento je jako celovečerní její prvotinou. Podle fotografie je to milá a plnoštíhle dobrosrdečná dívka, jestli jí ovšem něco zůstalo skryto opravdu důkladně, pak jsou to běsi chtíče, kteří v devatenácti cloumají i těmi nejhodnějšími či nejkultivovanějšími kluky. Mladí hrdinové jí proto vycházejí drobátko vykleštění, skvěle se ovšem vyřádila na něčem, co asi zná důvěrně, totiž na zuřivém vzteku Suzi po zjištění, že z románku s tím hezkým klukem, na kterého měla tak šikovně políčeno, nic nebude.
Většina herců má zjevně větší možnosti, než kolik jim Karlhuberová i scénárista v tomto dost nenovém, schematickém a předvídatelném příběhu umožnili uplatnit. "... well-meaning movie from newbie director Kerstin Karlhuber...", označuje film recenzent na portálu queerguru, a gentlemansky tak vystihuje odstup, s nímž asi bude skutečný gay na tento holčičí pokus o vhled do světa gayů reagovat.

Velice pomalá "sebemrskačská" jízda jablečným sadem, který poutal již několik generací k "rodné hroudě" a stál za mnohými nesplněnými sny. Nastal ovšem čas na změnu.