Recenzi napsal/a petr12

Legendy zločinu jsou zbytečně popisné. Chybí jim větší dynamika. Děj pomalu plyne a místy celkem nudí. Tom Hardy si zahrál dvojroli Rona/Reggieho. Přitom v první roli spíše jen pózoval jako nějaká figurína ve výloze. Role Reggieho mu seděla více.

Sluncem prosluněný a vínem provoněný výlet napříč Kalifornií.

Spíše dokument točený "dlaňovkou", celkem špatně sestříhaný s rušivým hudebním doprovodem o filipínském mnohoženství.

Lehce předvídatelná "romantická komedie" s gayem v roli pozorovatele a blízkého spolupracovníka.

Pohled na černou muslimskou komunitu očima "bílého muže".

Komplexně pojatý snímek, stavící na výborných hereckých výkonech, propracovaném scénáři a pravidelném dávkování emocí, sledující vyrovnávání se celé rodiny se synovou nově "probuzenou" homosexualitou.

Další z řady asijské (japonské) produkce, pracující s jednoduchou rovnicí - střední škola + dva kluci = láska. Jde o poměrně zdařilou obměnu již několikrát zpracovaného tématu.

Svým zpracováním mi Out Loud spíše připomínal bollywoodskou produkci, než izraelskou, kterou jsem očekával. I na tanečky a zpívání došlo. :-)

Výprava do historie mi připadala spíše jako ponoření kamery do malého akvária. Nic moc se v něm nedělo, kromě plavání pár rybek.

Konverzační komedie s erotickým podtextem.

"Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort" na izraelský způsob. Snímek balancující mezi vtipem a trapností, pompézností a fraškou, snažící se o osvětu a tolernci dost zvláštním způsobem - plejádou klišé a stereotypů, které (ne)vyvrací.

Film plný nicnedělání, povalování se v trávě, řešící převážně vztahové problémy.

Zvláštní, na první pohled chaoticky působící snímek, stavící na hereckém výkonu Cecilie Suárez, připomínající neřízenou střelu, kterou se nakonec režisérovi podařilo úspěšně navést až do cíle(závěru).

Americká "herecká" škola se podepsala na výkonech hlavních protagonistů, kteří neskutečným způsobem přehrávali a nedokázali moc vytěžit ze zajímavého námětu i díky (ne)vedení pana režiséra. .

Stále častěji mám pocit, že některé snímky vznikají jen pro potěchu režisérova oka a nebo jako další reklamní nosič. L'amour au temps de la guerre civile patří do první kategorie.

Pohled na zneužívání dětí katolickými kněžími z trochu jiného úhlu - zevnitř církve - očima kolegy. Hodně emotivní snímek nahlížející do nitra "moderní katolické církve", která se v mnohých aspektech vůbec nezměnila.

Blbina v pravém slova smyslu, která vyniká snad jen originálním námětem.

"Jak vzdálení si mohou být blízcí lidé." Zfilmování se moc nepovedlo, byla příliš cítit prkna, která znamenají svět.

Melancholický snímek prokládaný "hereckým zpěvem", který spíše jen ťuká na dveře a bojí se vejít dovnitř. Jednoduše klouže po povrchu. Pokládá otázky, na které odpovídá jen stroze a nebo mlčí. Ale hlavně...mlží.

Straightman je takový průvodce přátelstvím dvou rozdílných chlapů žijících v Chicagu, městu bez budoucnosti, kteří sice k sobě měli blízko, ale nedokázali si i přes vzájemné pochopení vzájemně pomoci. Film o zmaru a šedi všedních dnů.