Grey Rainbow (2016)

U hodnocení tohoto seriálu jsem asi lehce neobjektivní, protože mám k němu určitou vazbu a nemůžu mu nic vytknout, potom by to totiž moc nedávalo smysl. Protože je to seriál, který jsem viděla hned ze začátku mého nahlížení do asijské tvorby, a právě díky Grey Rainbow, který si mě v roce 2017 naprosto získal, jsem u asijských seriálů už i zůstala. Je to krásný příběh o čisté lásce, která žije navždy. Moc se mi líbilo, že se zde opravdu doslovně i řeší LGBT témata, rovná práva pro všechny, svatby pro všechny, transgender, násilí atd. Herci hráli svoje role naprosto úžasně a moc jim to slušelo, já mám obzvlášť slabost pro Karna, který je opravdu hodně talentovaný člověk. Všechny postavy byly uvěřitelný, ať už se jednalo o hlavní hrdiny, rodiče nebo okolí. Ještě ke všemu se příběh odehrává v mém milovaném Chiang Mai a půlka i na sloní farmě, co by si ještě mohl člověk víc přát…Hudba je krásná a dolaďuje vše k dokonalosti. Za konec jsem tvůrce nesnášela, i proto už jsem se na to nechtěla nikdy znovu podívat a uchovávala si jen barevné vzpomínky na šedou duhu, ale když jsem to teď viděla po takové době znovu, tak jsem si to užívala asi ještě víc než předtím. Jsem ráda, že tento seriál vznikl, a i když je konec takový, jaký je, stejně bych doporučila všem se na něj aspoň jednou mrknout. Když na Grey Rainbow pomyslím, tak nějak to ve mně celkově vyvolává definici Thajska a vím jistě, že ho nikdy nevymažu ani z hlavy ani ze srdce.

Příběh je smutný, ale také úžasný, uvidíte scény, které vás potěší, ale také rozpláčou, skutečně vypráví o těžkostech života. Děj je velmi dobře a krásně napsaný, nebyl uspěchaný ani pomalý, zápletky jsou takticky umístěny do příběhu.
Herecké obsazení bylo silné, chemie a herecký výkon mezi Nuera a Porsche byla skvělá a chvíle, které zažili, byly nezapomenutelné a přirozené, nenucené. Všichni herci své postavy ztvárňují opravdu skvěle, dokonce i postavy, které mají být nesympatické. Konec mně velice překvapil, myslím, že v mnoha lidech zanechá pocit, jak vlastně může náš život krátký být.

Já mohu za sebe prohlásit, že naopak, toto dílko je velmi dobré a nemůže to ovlivnit ani překotný konec seriálu, který diváci asi nebudou čekat (více nemohu prozradit) a mnozí mohou být rozladěni, pokud jim nedopne, co tím chtěli tvůrci naznačit. Za ten konec strhávám dva bodíky za Příběh.
Velmi dobré herecké výkony obou kluků, především Porsche (civilním jménem Karn), kdy ve svých 18ti letech zvládl tuto dospěláckou roli skvěle (na začátku a na konci hraje profesora na vysoké škole, kde na přednáškách se studenty řeší témata LGBT komunity). Oba hlavní představitelé jsou navíc krásní a mužní (druhý z dvojice - Nueng měl v době natáčení o pět let více jako Porsche - 23 let), ne žádné pomalu chodící naivky s helmami (afinami) na hlavě. Také mě zaujalo zpracování. Nebylo na thajské poměry tak zpomalené, školy se týká méně, v druhé půli se ocitáme v krajině kolem metropole severního Thajska - Chiang Mai a na sloní farmě, kterou vlastní Nuengovi rodiče. Nevadí mi, že mezi hlavními postavami není tolik fyzického kontaktu (kromě "znásilnění" Porscheho cizím útočníkem), seriál je o dvou přátelích a jejich cestě za vzájemnou láskou a smysl vidím právě v té lásce BEZ HRANIC a ČASU, na rozdíl od osudu každého jednotlivce (zde bych asi chápal ten "divný" konec). Hudba příjemná, celkový dojem smutně romantický ...

Thajská produkce zobrazující problematiku LGBT komunity bývá optikou cizího diváka hodně "cudná". Herci své city nedávají příliš znát a celou dobu drží "poker face". Jenže...Grey Rainbow povýšil výše uvedené "nectnosti" na vyšší úroveň a celá tato limonáda působí odtažitě, toporně, neosobně...Se zbytečnými dějovými kotrmelci v závěrečné části.