Recenzi napsal/a petr12
1. Skupina pařížských travesty umělců způsobí nejedno zvednuté obočí svojí krátkou návštěvou na malém městě. 2. Mladý chlapec, promenádující se na vyšších podpatcích, se stává objektem k ohlédnutí. I jednoho chmatáka. 3. Model je konfrontován se zálibami staršího učitele španělštiny. Tři krátké filmy na jedno zhlédnutí.
Tomas je...Záleží hodně na osobních postojích. Milující osoba, toužící po úplné rodině, ve které chybí dítě, kterému by dal pocit bezpečí stabilního domova (společně s partnerem - manželem). Nebo...Nezralá osobnost potřebující pocit ztráty(odloučení) vyplnit dalším dítětem. Zkrátka egoista. Jeho vysvětlení své posedlosti Oscarovi, mě přimělo se přiklonit k druhé variantě. Dítě není další doplněk do domácnosti s jehož výběrem pomáhají lidé z blízkého okolí. Zralý jedinec, pohybující se v sociální bublině lidí řešících děti nebo rodičovské povinností, by měl být odolný vůči těmto vábením. Samotný příběh je hodně konverzační. Někdy až ubíjející. Líbila se mi mezilidská komunikace,...
Potlačované city středoškoláka snažícího se udělat šťastnými všechny v okolí tak moc, že sebe odsouvá na druhou kolej. První vztah s nejlepší kamarádkou. Rodinné peripetie. Super kámoši a basketbalový kapitán, kterému se nedostává dostatečné pozornosti. Ještě ke všemu - nový kluk, shodou okolností vyoutovaný gay, přes ulici, přímo stvořený pro bližší prozkoumání. Klišé střídá klišé. Ale občas je fajn nechat film plynout a moc nepřemýšlel.
Komorně laděný snímek, jehož děj se odehrával za zavřenými dveřmi, bez většího zásahu okolí. Díky poskytnuté intimitě uvnitř bytu, mi přišla témata jednotlivých dekád univerzálně zaměnitelná. Rozdíly by byly patrnější, pokud by probíhala konfrontace s okolím. Přibyly by třecí plochy a snad by se i všudypřítomné přítmí prosvětlilo.
Je zajímavé s odstupem času sledovat pojetí vztahu mezi učitelem, který má především povinnosti a žáky využívajícími svá práva na maximum. Dnes bych na konci očekával učitelův vyhazov za neadekvátní zásah do vyvíjející se osobnosti trváním na sundání kšiltovky, či příliš osobní rozhovor.
Havaj si na první dobrou neasociujeme s vyprahlou krajinou, kterou ždíme cestovní ruch obírající původní obyvatelstvo o různá práva, nejen k využívání přírodních zdrojů. Stejně tak si ji nespojíme se spoustou zahraničních pracovníků z chudých zemí pomáhajících plnění amerického snu druhým. Film je takovou environmentálně společenskou sondou. Jde na to velice dobře. Přechody mezi změnami postojů znesvářených stran vychází z logiky vývoje děje. Nepůsobí nuceně, naroubovaně. Až na cukrkandlově přeslazený, všeobjímající konec. Vím, že je těžké číst ve tvářích Asiatů. Zato z Piliho se dá číst jako z tlustého svazku výpravného románu. Tolik postupně se měnících emocí je radost...
Už při čtení:"Devět mladých nadaných umělců..." jsem byl zvědavý, jak časově rozvrhnou děj mezi dění na "prknech znamenajících svět" a mimodivadelní čas. Každá postava byla něčím zajímavá a stačilo jen málo k jejímu obnažení, bez zbytečného pitvání. Protagonisté byli skvělí a snadno uvěřitelní. Až na počáteční nedůvěru v nabušeného vojáka. Celé to hrálo barvami a sledování mi velice rychle ubíhalo.
Mám rád francouzskou produkci a líbí se mi, že různé dotační fondy podporují natáčení mimo Paříž. Je až s podivem, jak Khaktus dokázal pojmenovat otázky, které se mi také honily během sledování hlavou a nedočkal jsem se jediné odpovědi. Nic nemám proti prostoru poskytnutému k divákově fantazii. Ale, čeho je moc, toho je příliš. V závěru jsem též přemýšlel o vztahu obou bratrů.
Vypůjčím si citát Jana Wericha, který trefně vystihuje tento Vejdělkův počin:"To je blbý. To se bude líbit". Pro mě za plný počet bodů. Taková trapně milá agitka pro uživatele pražského twiteru, kteří trpí všemi moderními neduhy dnešní doby. Omlouvám se za nálepkování. Snad jsem někoho (ne)urazil.
Pokud bych šel na Přání k narozeninám do kina, požadoval bych vrácení peněz v plné výši. Již dávno jsem se smířil s tím, že jsou režiséři lokajové producentů a jejich manévrovací prostor je minimální. Šmahem ruky je rozhodně nezatracuji. V tomto případě jde v obsazení o pořádný bizár. Všichni herci hrají ve svých mediálně nejznámějších polohách. Počáteční zápletka působila příjemně. Matka, kvočna z jihočeské vesnice, má ráda svá dospělá kuřátka pod svými ochrannými křídly a chce oslavit narozeniny se všemi dohromady. Příjezd k synovi ale způsobil efekt kulového blesku. Lidičkové pobíhali jako smyslu zbavení a trapnost gradovala. Nápady...
Kostra scénáře snímků o začátku HIV/AIDS v různých zemích bývá velice podobná, jen se na ní navěsí pár odlišností dokreslujících místní specifika. Vyznění bývá spíše edukativní. V tomto případě se děj soustředí na tři, typově odlišné, infikované obyvatele brazilského městečka. Atmosféra je melancholická a hlavně nepůsobí příliš edukativně. I když na diváka v závěru apeluje ohledně opatrnosti a zodpovědnosti. Vše je pojato decentně. Natáčení vojenského filmu jen zbytečně ruší.
Victor je typickým příkladem studenta psychologie, který doufá, že se konečně najde a dokáže sebe a své přátele dosadit do smysluplné rovnice. Vybavila se mi Vendulka utěšitelka z Básníků (mládí si vyhledají na netu). Je však těžké vnímat realitu, když jste téměř po celou dobu na tripu. Mění se místa, osazenstvo, situace, jediný joint zůstává.
Mini seriál, který by dobře fungoval jako 3 krátké filmy. Jen mi chybělo vysvětlení, proč Derekovi nevyšel vztah s Benjim v druhém díle.
Znáte vtip o žábě, která neustále narušovala medvědovi proslov..."Jééé, chudák krokodýl, on se tak těšil!"? Seznamte se s Cher-em, užvaněným stážistou "na zabití". Někomu možná přijde roztomilý. Bez knoflíku on/off. Gun je jeho přesným opakem u kterého je radost sledovat proměnu ze sešněrovaného snoba v uvolněnou bytost, která si ponechává určitou sexy polohu. Thi se Zo-em jsou pomyslným sladidlem do šéfovy ranní kávy. Děj je jednoduchý, často předvídatelný. Bez nezodpovězených otázek. Zpracování odpovídá dané produkci točené hodně na efekt.
Varšava není Berlín, protože...V ní žijí hlavně Poláci. Snaha působit světově upoutala mou pozornost od samého počátku. Bohužel forma zvítězila nad obsahem. I samotná synopse Netflixu je chybná. Děj se točí především kolem Tosieka (Tosky), který(á) si uvědomil(a) po oblečení chlapeckého oblečení, že je muž. WTF? To si nechte pro travesty představení. Já zapomněl, dnes jde o právo volby, protože gender je sociální konstrukt, již značně přežitý. Vzpomněl jsem si na hvězdu dnešních dní Ondřeje Brzobohatého. Fifková by se měla inspirovat tímto filmem. Dříve se zkoumalo, zda "uvěznění v cizím těle" je opravdové. Dnes? Stačí čestný pionýrský. Toska je totiž...
Jediným originálním střípkem v mozaice byla otázka vysídlení obyvatel kvůli stavbě přehrady, do místa daleko od řeky, bez infrastruktury a základních služeb. Zbytek dotvářely známé a prověřené fragmenty. Líné atmosféře podlehli i hlavní hrdinové, mezi kterými chybělo pevnější pouto. Jednoduše mě nepřesvědčil.
Dva mladí Cikáni. Mezi sebou si opravdu neříkají Romové a mnohé to uráží, se přestěhovali z vesnice na předměstí Budapešti v touze stát se slavnými. Jejich vztah byl spíše v rovině umělec a jeho manažer, té láskyplnosti bylo před kamerou opravdu málo. Přehnané představy hned zkraje zchladila studující scénáristka, která odmítla zpracovat jejich námět a nabídla "pouze" roli konzultanky a pomocné ruky. Pár pokusů nastartování kariéry nevyšlo podle jejich představ a ke konci jsem z nich měl pocit rezignace a uvíznutí ve stereotypech, byť se chtěli pokoušet uspět i nadále. Zpracování mi přišlo zbytečně formální, úzkoprsé a ploché....
Jsem rád za další vlaštovku, která se nebojí poodhalit lidské nitro sužované psychickými problémy a nespojování lásky automaticky se žárlivostí, která pramení z nejistoty spojené s (ne)opětováním citů, pocitem možné ztráty svého partnera. Trochu mě mrzí chybějící odhodlání "přítele po boku" vyznat své city objektu touhy. Ke zbytku nemám větší výhrady.
Shayne Pax pochopil, že je větší šance prorazit s vlastním snímkem, než neustálými účastmi na castinzích. Výsledek je sice vizuálně zajímavý, ale dějově tak nějak na půli cesty.
V jednoduchosti je krása. Vzhledem ke stopáži, by přílišné košatění děje bylo spíše kontraproduktivní. Příběh je sice xtou variací seznamování se, tentokrát s "love mate" fází vycházející z potřeby chránit své city. Kluci jsou sympatičtí a o to jde především, zřejmě. Míra uvěřitelnosti osciluje někde kolem průměru. Hudební podkres byl na mě hodně slaďoučký.
