Doi Boy (2023)

Zpočátku se mi zdál příběh zmatený a vcelku překvapení, že jej zařadil do produkce i Netflix. Postupně ale se vše usadilo a líbilo se mi to, i tím, že je to hodně jiné než ostatní filmy z Asie. A Wang byl opravdu tím pravým bonbónkem.

Ľudia žijúci v krajinách, ktoré sú tu spomínané a do ktorých je dej zasadený, budú vedieť, čo snímka chcela ukázať. "Nikto by nemal byť nútený sa stratiť! Mohol si to byť ty!"
Dej bol sem tam zdĺhavejší a chce to bdelosť sledovania, aby ste sa nestratili nakoľko sa tam prelína časová linka. Hlavné postavy ma oslovili a najmä zasnený Wan-Sorn (Ud Awat Ratanapintha) mi dokázal vyčariť popri ťažšom deji úsmev na perách (na streche počas zvárania jeho pohľad na oblohu a voľnosť lietajúcich vtákov... pri úteku - kúpanie sa v jazierku). Tieto krásne chvíle rozjasnili dej a sú vhľadom do duše postavy, ktorá žije a prijíma, mení život, vyberá si... tak, ako pokladá za správne. Páčil sa mi aj Ji (Pae Arak Amornsupasiri) a rola, ktorú stvárnil mu totálne sadla. Keď píšem tieto slová opäť sa usmievam a vnímam, že je to aspoň pre mňa práve Wan/ Sorn, ktorý je bonbónikom príbehu.

Až do bodu přechodu "uzavřených hranic" působil děj celkem věrohodně. I když bylo znát otupení možných třecích ploch. Poté nastal zvrat. Jako kdyby se vyměnili scénáristé a nastala etapa vize reality člověka žijícího mimo ni. Nějakého progresivisty bojujícího za... S obrovským zápalem, ale zkresleným vnímáním reality. Trochu pohádka, trochu fraška. Musím dodat...Velká škoda. Nejen kluci byli totiž výborní.

Tento film, alespoň pro mě, má velkou hodnotu. Je totiž úplně jiný, než na co jsem z Thajska s BL linkou zvyklý. Je o třech bytostech, tak rozdílných, z barmsko-thajského pomezí, konkrétně část děje zabíhá (i zpětně) do separatistické barmské provincie Šan (Shan), kde je pro některé život hodně krutý, navíc vše podtrženo i tím, že zrovna oba dva státy (Myanmar a Thajsko) nemají úplně ideální zahraničně-politický vztah, je protkán i ostatními postavami a příběh mě obohatil. Wan, později Sorn, má v Šanu tíživý život, nejdříve mezi mnichy, potom v barmské (šanské) armádě, se mermomocí chce dostat do Thajska a co všechno musí podstoupit. Nevadilo mi ani to, že erotika se odvíjela maximálně doteky, což mi tentokráte hodnotu filmu jen umocnilo. Celkové zhodnocení: film mě především zaujal v rovině, že rozšiřil mé znalosti ohledně sporu o Šanskou provincii, i když snímek neosloví asi všechny diváky a i já souhlasínm, že to není dílko za deset rovných. Především mi vadila forma zpracování příběhu, rychlé, až ukvapené přechody v ději (i časové) bez bližšího vysvětlení diváka spíše matou, já bych spíše uvítal časově posloupný děj.