7 minutes (2020)

Aby vyšetřil náhlou a nejasnou smrt svého syna, mladého gaye, snaží se policista Jean o rekonstrukci jeho posledních dnů tím, že je sám znovu prožije. Ve stejném prostředí, s týmiž lidmi, včetně zábavy v gay klubu, včetně sexu. Působí to velmi bizarně, pokud si však uvědomíme, že jde zároveň o líčení myšlení a pocitů někoho, kdo nečekaně ztratil velmi blízkou osobu (přežít vlastní dítě je možná to nejstrašnější, co může člověka potkat), dostává film hlubší význam.

Ačkoli v základu je odvedeno vesměs slušné řemeslo včetně práce herců, jsou to problémy ve scénáři, díky čemu film, ať už ho vezmeme jako psychologický, nebo jako detektivku, není tak poutavý a obohacující, jak téma nabízí a umožňuje. V roli režiséra i scénáristy má Ricky Mastro docela bohaté zkušenosti, převážně ovšem s krátkým filmem.

Zaujmout diváky lze mnoha způsoby. Třeba netradičním snímání, střihem...Výsledek by ale neměl působit zmateně a snad až bezradně. Obliba v zrcadlech zbytečně ruší. Námět touhu vymanit se z šedi vzdal hned v počátku a spokojil se s pouhým klouzáním po povrchu a vykreslováním mnoha klišé a stereotypů. Výsledek je nemastný a neslaný. Pokud se ovšem spokojíte se sledováním polonahých těl...

Určitě to není špatný film, a k tomu je hodně jiný. Odlišuje se od hlavního proudu i tím, že otec chtěl "v rámci vyšetřování" synovy smrti prožít a vcítit do sebe syna, ač heterák, i fyzickým erotičnem. Co mě zaujalo též jsou velmi solidní herecké výkony, vkusné zpracování, trošku mi vadila hudba, ale jen tím že hodně řvala na rozdíl od částí, kde bylo jen mluvené slovo, ale to mohlo být zapříčiněno i kopií či verzí filmu, kterou zde máme k dispozici (nebo tím, že jsem si film pouštěl na velké TV). Na IMDb není otevřeno ještě ani hodnocení diváků a myslím si, že tento solidní film neujde pozornosti našich GT překladatelů ...