Ang laro ng buhay ni Juan / The Game of Juan's Life (2009)

Juan se rozhodl, kvůli matčině zdraví, opustit svého přítele, se kterým žil ve slumu, rozloučit se posledním vystoupením s prací a odjet na venkov. Před konečným uzavřením této kapitoly se však strhla událost, která ho opět vrhla zpátky "na ulici". Točení za pochodu sice působilo realističtěji, méně uhlazeně, ale filmu chyběl hlubší děj, který by neklouzal po povrchu a lépe zvolení herci.

Film se mi jevil jako opravdu hodně průměrný. Jeho největší přínos pro mě je ten, co sdělil i samotný režisér, a totiž, že mnozí chudí Filipínci mají nad sebou meč v podobě hesla NEOVLÁDÁŠ SVŮJ ŽIVOT. Chudé chatrče manilských slumů, které lehce odfoukne i malý tajfunek, mě znovu přiměly se zamyslet nad poměry této země. Ten horší pocit ze snímku je ten, i když je hlavní hrdina sympoš a zřejmě to tak na Filipínách chodí, že záběry z ilegálního baru mě někdy mátly, kdy mnozí "herci" spíše fyzicky vypadali jako fotříkové od rodin. Když pak jeden naháč se začal před hosty se svými špeky kolem pasu kroutit, myslel jsem, že se ze mě stane heterák. Celkové vyznění u mě tedy spíše poukaz na chudobu určité části společnosti a že pro všechny z ní není cesta ven ...