Bangkok Love Story (2007)

Dokážete-li vnímat snímek především očima, stlumíte si zvuk a "vypnete" logické myšlení, dočkáte se velice příjemného vizuálního vjemu.

Mám rád asijské filmy, i když jsou jiné. V ukázce jsem si myslel, že budu vytahovat vysoké ohodnocení, ale film mě zklamal. Tak strašně průhledné, tak strašně naivní, tak strašně bolestínské, až mi začala ta veškerá nelogičnost a vyumělkovanost lézt krkem, podporovaná stále dokola jako kolovrátkem tou thajskou hudbou roztoužených klavírů a tklivých orchestrů, a to i v době, kdy se konaly "vraždy". Jediný hodně světlý moment, který mě udržel až do konce, byl nádherný Chaiwat Thongsaeng ...

Azijské filmy tiež veľmi nevyhľadávam, ich prostredie je mi často veľmi cudzie. Tento film som však dopozeral do konca. Príbeh je jednoduchý a predvídateľný, ale niekoľko menších prekvapení predsa len ponúka. Obrazové spracovanie je zaujímavo chladné, kopírujúce európske artové snímky. Herecké výkony sa mierne odlišujú od euroamerických štandardov a človeku chvíľu trvá, kým si zvkyne. V tomto filme však považujem za najväčšie plus hudbu, ktorá síce pracuje s jedným motívom, a hoci niektorých pasážach pôsobí až monumentálne nie je rušivá, práve naopak.

sice mam horis kvalitu ale ma to silu a nejen jak tro spolu delaji na strese,ale ten konec jak ho zastreli a ten slepi kluk mu rika a do toho ta hudba..no
akorat s emi zda ze ten vrah hral v tygr a drakovi,a nebo jsou si podobni

zajímavý příběh, krásná muzika, i slzička ukápla...

Já asijské filmy můžu, často používají nečekané dějové obraty. Ale tenhle film mi přišel zajímavý hlavně obrazem, atmosférou.

I když většinu asijské filmové produkce nemusím - zdá se mi nějaká divně jiná - tenhle film je vpohodě koukatelný. Jasně, žádný filmový zázrak, žádné nečekané zvraty - jednoduchá zápletka a předvídatelný děj, ale kouká se na to docela dobře.