Beau travail / Dobrá práce (1999)

Beau travail okamžitě upoutá vizuály, které divákovi zprostředkují nádherné a atraktivní obrazy africké krajiny, stejně jako pohledy na vytrénovaná mladá mužská těla. Nemůžeme nevzpomenout na zlaté časy kinematografie, kdy ctižádostí filmařů byla krásná fotografie. Specifickou baletní estetiku nachází režisérka ve skupinových vojenských cvičeních, která interpretuje jako svého druhu symbolické rituály (ony jimi ostatně i jsou). Do kontrastu s jejich formálností a svázaností staví závěrečnou, postupně se uvolňující taneční scénu, spíš gag. S vizuálními vjemy skvěle koresponduje hudba, která je ne doprovodem, ale jejich neoddělitelnou součástí.

Jakkoli pohled na spoustu postav a scén homosexuála určitě potěší, tvrzení, že film má homosexuální motivy, protože mužský svět je v něm sledován ženskýma očima, je samozřejmě pošetilé, ženský a gay pohled nejsou to samé. Režisérka strávila dětství v koloniální Africe, kde její otec sloužil jako důstojník. Film točila jako padesátiletá dáma. Obojí nabízí výklad, že ve filmu zobrazuje nejen ztracený ráj svého dětství, ale i pocit vyvrženosti, který s postupujícími léty vyvolávají věkem se vzdalující, stále méně dostupné erotické objekty. Zkusme si představit, že v postavě Galoupa s hořkostí zobrazuje sebe samu: je to tak nemožné? Film je nádherný, ale při odkrývání homoerotických prvků je spíš přání otcem myšlenky.

Když už Sto dney do prikaza, tak už i Beau Travail a i zde jsem měl co dělat, abych film jen „nepřeskákal“ a zase … teprve s odstupem začínám vnímat všechny hodnoty tohoto filmu s mizivým příběhem, ale vším jiným okolo hodně důležitým … i pro mě …

Určitě zajímavé a krásné pokoukání.