Šarlatán / Charlatan (2020)

Není bez zajímavosti douška, že v roce 2020 mají premiéru hned dva filmy, jejichž těžiště spadá do období padesátých let minulého století - Šarlatán Agnieszky Hollandové a Herec Petera Bebjaka, oba navíc vyrobené v zahraničních koprodukcích. Oba filmy disponují silnými a ambiciózními antihrdiny, kteří se musejí potýkat se sebou samými, a oba velmi volným způsobem vycházejí z reálných událostí. Oba též mají velmi přesvědčivou dobovou atmosféru a fantastické zpracování. Vlastně ani nevím, který film je lepší. Šarlatán je hereckým koncertem Ivana a Josefa Trojanových. Bez tohoto hereckého ztvárnění by postava léčitele Jana Mikoláška nebyla věrohodná a sotva bychom chápali, proč byl Mikolášek pro zoufalé lidi hotový spasitel. Ano, jeho "léčitelské metody" jsou samozřejmě velmi pochybné a vpravdě šarlatánské, ale pokud se na Šarlatána díváte s mírným skepticismem, určitě nebudete mít pocit, že by Agnieszka Hollandová a Marek Epstein Mikoláška přehnaně glorifikovali. Což je určitě dobře, ale názor si musí udělat každý sám. Za sebe s tímto pojetím nemám žádný větší problém. Pokud jde o Mikuláškovu homosexuální orientaci a jeho vztah s asistentem Františkem Palkem, tak určitě není podstatné, zda byl tento vztah reálný. Důležité je, že tato druhá podstata Mikoláškovy osobnosti je zpracována nejen naprosto fantasticky a citlivě, ale také velmi esteticky. Základem je přesný casting Palkova představitele Juraje Loje. Juraj Loj je herecky určitě také výborný, ale mě upoutal hlavně svým nádherným tělem a ve vší kráse. Nepopírám, že se mi na něj moc hezky koukalo. Kromě jiného musím ocenit i jeho nádherný zadek. Jeden z nejestetičtějších okamžiků, který mi udělal upřímnou radost. Celý Šarlatán je výbornou podívanou, veškerá ocenění mu náleží právem, ale Českého lva za hlavní roli bych stejně raději dal Janu Cinovi. Jednoznačně doporučuji.

Agnieszka Holland je pro své příznivce určitě sázkou na jistotu. Dokáže z látky vytěžit maximum a ještě zabalit do vizuálně zajímavého hávu. Své herce dokáže pevně vést. I zde si vybrala pozoruhodné a přitom neotřepané téma léčitele - šarlatána. Nechyběla odpovídající atmosféra několika období, ve kterých se příběh odehrává. Tíživosti přidala i vhodně zvolená hudba. K výkonům obou pánů nemám co dodat. Josef se však bohužel jen párkrát mihl. Měl jsem ale pocit, že sleduji rozměrově ořezanou kopii. Chyběly mi širší záběry a mnohé detaily působily spíše jen na vyplnění dlouhé stopáže, která je ale zřejmě nutná pro zařazení do kategorie celovečerních festivalových snímků. Já bych rozhodně více popustil uzdu střihači.

K recenzii Jiřího Twista prakticky niet čo dodať. Za mňa akurát poznámka, že mi na záver,aspoň v titulkoch, chýbal rozsudok oboch hlavných postáv.A tak som hľadal na webe. Zistil som, že Jan Mikolášek dostal 3 roky a stratu majetku + stratu občianskych práv na 5 rokov. Prišili mu o. i. krátenie dane a nepovolenú stavbu. O Františkovi Palkovi však inernet mlčí. A tak sa len môžem domnievať, že mu vyrúbili trest smrti...

Profesionální dílo známé režisérky mě nenechalo chladným, i když v některých scénách chladně působí. Niterné, dojemné, kdy všechny složky hodnocení jsou pro mne vysoce nadprůměrné. Propojení Ivan - Josef nemělo chybu a jak teď píšu, stále na mě doléhají mnohé scény z filmu samotného. A to je důkaz, že se nejedná o povrchní snímek. Není to chybou, ale i já bych ocenil větší prokreslenost hlavních postav, v tom se shoduji s předhodnotitelem (JanisS). Vše ve mě pořád "bublá" a na film se zcela určitě podívám znovu a odhalím další drobnosti. Herecké výkony výborné, dle mě víceméně zasmušilá hlavní postava nepotřebovala vyždímat veškerý herecký um, osvěžením byl pro mě neznámý a fešný Slovák Juraj Loj (František Palko).

Ojedinělý příběh komunisty a fašisty pronásledovaného bylinkáře a léčitele každopádně stojí za vidění. Vyprávění má dramatický spád, především v budování atmosféry zlovůle moci je výjimečné. Méně přesvědčivé je pak v prokreslení charakterů dvou hlavních postav, soukromý život Jana Mikoláška je naznačen, někdy příliš doslovně, jindy jen povrchně, kdy pohnutky chování nebo cítění nejsou srozumitelně uchopitelné. Nejednoznačnost vyznění je nejspíš důsledkem více méně přibližného výkladu osudu českého zahradníka, jehož žádali o radu obyčejní lidé, herci, výtvarníci, oficíři i prezident Zápotocký nebo anglický král Jiří IV.