Podrobnosti recenze

Jeden z nejvíce přeceněných filmů poslední doby. Největším problémem je scénář, postavy nejsou ani papírové, natož živé. Příběh postrádá napětí, konflikt a vášeň, aby mohl vzbudit silnější emoci. Srovnání se Zkrocenou horou je snad možné jen díky vodopádu na horách, jiná podobnost v esteticky sice vybroušeném, ale emočně prázdném filmu není. Problémem není pomalé tempo letního zapadákova, ale načančaná bezobsažnost, která se odehrává v pěkných kulisách staré italské vily. Marco Berger ve vynikajícím snímku Hawaii si vystačil také s minimem dialogů, přesto v jeho případě bylo mlčení hlavních postav strhující, k čemuž Elio a Oliver v Call Me By Your Name mají hodně daleko. Jedním z mála kladů filmu s průměrným scénářem jsou herecké výkony, což je obdivuhodné, protože herci vlastně nemají co hrát, proč toužit, pokud nemluvíme jen o sexuálním aktu. Především Timothée Chalamet zaujme jako Eliot minimalistickým výkonem, díky nemuž stojí za vidění. Snímek bezesporu získá řadu nominací a trofejí, nicméně, chcete li vidět gay film, jež se vám vryje do srdce, pak si pusťte Hawaii, Víkend nebo Zkrocenou horu. Slibně působí také Na konci světa, který má premiéru v lednu 2018.
Moc díky Ondřejovi 76 za titulky!