Podrobnosti recenze

Pojďme si říct, že kdo neviděl Mandragoru, udělal to nejlepší, co mohl.

My, kteří jsme zde prožili devadesátá léta, prožili jsme časy báječné svobody, velkých nadějí, náhle otevřeného širokého prostoru pro sebeuplatnění. V té době se u nás usadily desetitisíce lidí ze Západu, kteří zde užívali více volnosti a možností, než měli doma. Někteří se jen těšili ze svobody, někteří svými schopnostmi a zkušenostmi přispívali posunům země dopředu, a někteří doufali udělat odsud díru do světa za pár šupů. Díky slabému kurzu koruny, nezkušenosti zdejších lidí a jen pomalu postupujícímu slaďování legislativy s vyspělými zeměmi mohli uskutečňovat projekty, na jaké by doma nemohli ani pomyslet.

Někam sem lze nejspíš zařadit Wiktora Grodeckého, který zde natočil dva dokumentární a jeden hraný film, ve všech případech senzacechtivé, dryjáčnické, manipulativní a urputně homofobní (Mandragoru nelze posuzovat bez souvislosti s oněmi "dokumenty"). Padá sice námitka "vždyť je to o prostituci, ne o homosexualitě", jenže naprosto vše, co se v Grodeckého filmech homosexuality týká, je zobrazeno jako amorální, asociální, nebezpečné, zkažené a - podle možnosti - i zločinné. Nejde o objektivní obraz společenského jevu, ale o zřejmou snahu přitakat řadě argumentů homofobní propagandy ultrakonzervativních a bigotních klerikálních kruhů. Bylo by překvapivé, kdyby tyto kruhy nedokázaly Grodeckého pachtění ocenit. Pokud bychom "devadesátkám" chtěli přiřknout hamletovské "vymknuta z kloubů, doba šílí", pak dobrým dokladem by byla skutečnost, že Grodeckého manipulativní výpotky koupila a odvysílala veřejnoprávní televize: Grodecký se financemi opravdu trápit nemusel. Velmi dobře pamatuji, jak většinová společnost tehdy filmy přijala: převážně se otřásala hnusem "nad buzerantama", přesně tak, jak byly filmy zacíleny.

Nemám právo udílet nevyžádané rady. Kdybych je měl, doporučil bych všem, kdo jsou zdrceni závěrečnou scénou Mandragory, aby si uvědomili, že neviděli skutečnost, ale pouhý film. Film, který byl natočen podle scénáře, a ten scénář napsal kdosi, kdo nezbytně nemusel mít čisté úmysly. Poradil bych jim i, aby se zamysleli, zda jsou opravdu odolní proti zlovolné manipulaci.

Osobně, když jsem Mandragoru viděl, křičel jsem velmi hlasitě, velmi sprostě, a nejslušnější výkřik zněl "hyperhomofobní extrashit". Gustáv Husák tu po sobě skoro nic dobrého nezanechal, jedno ale přeci jen. Je to výrok "Když čert nemůže uškodit, aspoň zasmrdí".