Podrobnosti recenze

Museli bychom asi znát původní německou divadelní hru, abychom plně pochopili všechny motivy Kirilla Serebrennikova ke zpracování jejího textu. Jako občané země, která se dlouhá léta nachází jak v poli působení ruského velmocenského zájmu, tak v živém kontaktu s ruskou kulturou, máme ale bohatě indicií k rozluštění alespoň části režisérových záměrů.

Pokud bychom za hlavní téma měli náboženství, napadne nás při sledování několikrát ruská klasika, třeba Idiot či Bratři Karamazovi, možná i reálná postava Rasputina - vše ovšem dost vzdáleně. I větší část diváků na IMDB přisuzuje filmu toto téma jako hlavní, a ti skoro všichni mají také za nutné vypořádat se s filmem z hlediska náboženského.

Přesto myslím, že jde především o podobenství o síle a technikách manipulace a o cestě (návratu) k totalitě. Zejména bezradné a beznadějné hemžení lidí kolem hlavní postavy, reprezentantů různých společenských skupin, je zobrazeno s až nemilou přesností, a ještě nemilejší je, že zobrazuje i naši aktuální realitu v současném "wind of change". Na IMBD jeden recenzent píše: "The school administration cannot confront a religious fanatic because they themselves do not have any ideas or principles." Asi sem často jezdí.

Naprosto nejde o film podobný i té lepší části gay produkce, takže doporučit ho gay divákům vyvolává rozpaky. Naštěstí Gigorij, jediná gay postava v celém tom panoptiku, je zároveň jedinou postavou normální, a to si pozornost zaslouží.