Podrobnosti recenze

Myslím, že přitažlivost filmu o tak tragickém tématu nejlépe vystihuje úžasný blok scén od prvního polibku Seana s Nathanem (Pérez Biscayart a Valois), přes jejich tokání na gay diskotéce a žhavou erotickou scénu po skandování aktivistických hesel v růžových sukénkách a s růžovými střapci. Zpočátku mi taky přišly opakované scény z diskoték až nepatřičné, ale smysl mi byl nakonec zřejmý – ty lidi jsou ještě naživu a že jsou smrtelně nemocní, neznamená, že se přestanou bavit a milovat (ovšemže bezpečně). Zároveň by mě zajímalo, jestli na to měli choreografa, nebo to jen tak vyplynulo, ale ty taneční scény přesně kopírovaly vývoj hnutí Act Up od počátečního nadšení a frivolnosti přes uvědomění si vážnosti situace a tragické dopady po čím dál zuřivější boj. Nedomysleli jen drobnost - nápad přechodu z tancem rozvířených částeček prachu do buněk poprvé napadených virem byla možná moc doslovná ilustrace "zkažené zábavy". I tak ale byl boj aktivistů legitimní; např. cukrovkářům se taky nepředhazuje, že si za to můžou sami a jsou tu důležitější výzkumy než nemoci z nestřídmé stravy, ba často přímo obžerství.